John nemá emoce. Empatie je mu cizí. Nedovede pochopit pouto, jako je láska. Jediné co ho zajímá a naplňuje jsou sérioví vrazi. Rád pomáhá matce a tetě, které vlastní pohřební ústav při balzamování mrtvol. Nikdy neměl moc kamarádů, ale aby vyvolal zdání normálnosti tak se kamarádí s Maxem. Musí chodit na sezení k psychologovi. Má psychickou poruchu. Je sociopat. A když v jeho městě začne série podivných úmrtí, kde jsou oběti roztrhány na cáry a chybí jim orgány, je Johnovi jasné co se stalo. Ocitnul se sériovému vrahovi blíže, než kdy mohl doufat. John se začne o práci v márnici zajímat více než kdy dřív. O sériových vrazích toho ví víc, než ostatní smrtelníci. Rád by tomu všemu přišel na kloub.Já s těmihle sociopaty/psychopaty prostě soucítit nedokážu. Nedovedu se vžít do jejich myšlenek, pochopit je a ani s nimi sympatizovat. John má svoje pravidla a brání se tomu, aby ho odvládlo jeho monstrum, které dříme uvnitř něj. Věří však, že je mu souzeno stát se sériovým vrahem. Že jednoduše nemá na vybranou.
Četlo se mi to celkem dobře. Měla jsem to přečtené za dvě odpoledne. Ale už jsem četla i zábavnější knížky.
Konec už pěkně odsýpal. Za něj dávám 3,5 hvězdičky. Druhý díl si přečtu, kvůli stylu psaní autora, který je příjemný a čtivý.
0 komentářů:
Okomentovat
Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)