21. 9. 2016

O překládání s překladatelem - Ondřej Duha


Vítám vás u druhého článku ze série O překládání s překladatelem. Pokud jste na blogu poprvé a jste trošku vykulení, o co jde, úvodní článek naleznete zde

Tato série vznikla na popud mého pocitu ohledně nedoceněnosti záslužné práce překladatelů. Jsou to takoví neviditelní skřítkové, bez nichž by to nešlo, ale jejichž výkon se zpravidla dostane na přetřes pouze v okamžiku, kdy je něco špatně. A to je velká škoda. Oni možná o světla reflektorů nestojí, přesto si myslím, že si za své výkony mnohdy zaslouží více ocenění, než se jim dostává.

Ráda bych vám tímto představila Ondřeje Duhu. Překladatele, který má na svědomí překlady jednoho z mých nejmilejších autorů vůbec. Pravidelní čtenáři už asi tuší, že jde o Jamese Pattersona :) 

Medailonek od překladatele:
"Jmenuji se Ondřej Duha, je mi 45, původní profesí učitel angličtiny, teď překladatel na volné noze. Překládám už přes dvacet let a za tu dobu mi vyšlo skoro 120 knih. Momentálně pracuji pro Alpress, Talpress a BB/art. Dělám hlavně detektivky a thrillery. Mým hlavním autorem je James Patterson, ale z těch známějších jsem přeložil i třináct knih od Clivea Cusslera, historii Pink Floyd od jejich bubeníka Nicka Masona a trilogii z viktoriánské Anglie od Davida Morrella."

Jak můžete sami vidět, Ondřej Duha tvoří skoro stejně rychle, jako sám Patterson. Nejznámější překlad Ondřeje Duhy bude pro blogerský svět (jak ho tak znám) nejspíš první díl série Marie Lu - Mladí vyvolení. 


Rozhovor s Ondřejem Duhou 

Jak dlouho se zabýváte profesionálním překládáním?
Už nějakých 21 let. Začal jsem v roce 1995, hned po VŠ. Jsem vystudovaný učitel angličtiny, ne překladatel, takže jsem se všechno učil sám a za pochodu. Už asi osm let nedělám vlastně nic jiného, živí mě jenom překládání. Za tu dobu jsem přeložil asi 120 titulů.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Že ji mohu dělat, kdy chci, a nikdo mi do ní „nekecá“. A můžu rozdávat autorské výtisky, takže mám dárky zadarmo pro příbuzné.

Co je pro vás hlavním faktorem při rozhodování, zda knihu přeložíte, nebo ne? Je vůbec takové rozhodnutí ve vašich rukou?
Samozřejmě mohu odmítnout. Zatím jsem to udělal dvakrát – odmítl jsem knihu o rybaření a knihu o fotbalu, protože ani o jednom vůbec nic nevím. Ale už jsem dělal i komiksy, knížku o tarotu a snář.

Jak probíhá přidělování knih k překladu? Můžete nakladatelství sám/sama navrhnout knihu k vydání, nebo vám je vždy prostě nabídnut určitý titul a poraďte si s ním?
Momentálně pracuji pro tři nakladatelství, která mi nabízejí knihy sama. Zatím jsem si se všemi poradil. Navrhnout jim titul k vydání jsem ještě nezkusil, těžko bych odhadoval, co se bude prodávat a co ne. A nikdy bych nepřekládal do šuplíku, to si prostě nemohu dovolit.

Jste nějak žánrově vyhraněn/a? Je pro překladatele žánr při práci směrodatný?
Dělám hlavně detektivky a thrillery, ale zabrousil jsem i do literatury faktu a fantasy. Obecně je to spotřební, zábavná literatura, žádné vysoké umění, ale na druhou stranu ani sešitový brak a červená knihovna do trafik.
Směrodatný asi jak pro koho, věřím, že jsou překladatelé umělecky hodnotné literatury, kteří si vylepšují rozpočet lehkými žánry.

Konzistentnost překladu je pro čtenáře poměrně důležitá. Jakmile začnete překládat jistého autora, máte na něj u daného vydavatelství víceméně monopol?
Do jisté míry to tak je, například Jamese Pattersona dělám už od roku 1996 a jeho knih mám na kontě skoro padesát. Je to lepší hlavně u knižních sérií, jejichž díly na sebe volně navazují a mají stejné hlavní hrdiny.

Jak dlouho vám trvá přeložit průměrně rozsáhlou knihu (řekněme 300 stran)? Kolikrát ji během překládání přečtete? Vracíte se ke "svým" knihám po vydání, třeba i po několika letech?
Překládání mě živí, takže jeho rychlost je do značné míry podmíněna ciframi na složenkách. 300 stran středně hustého textu je tak na měsíc. Knihu čtu jednou, než začnu, v průběhu práce a pak po sobě český překlad.
Žádnou svůj překlad jsem po letech ještě nečetl, bojím se, že bych si nadával a vymýšlel, co všechno by se dalo napsat lépe.

Máte i vlastní spisovatelskou zkušenost, případně toužil/a jste někdy po napsání vlastní knihy?
Netoužil. Nevím, o čem bych psal, nejsem spisovatel, ale přepisovatel.

Konzultujete nějakým způsobem překlad přímo s autorem, případně odborníky na danou problematiku, nebo se spíš spoléháte na vlastní rešerši na internetu a vlastní znalosti a zkušenosti?
S autorem zřídka, ti velcí spisovatelé jako například Patterson o to myslím ani nestojí, jsou schovaní někde vzadu za svými agenty. Vlastně jen jeden autor mi ochotně odepisoval na e-maily, a to Christopher Fowler, britský autor brilantních detektivek, které se u českých čtenářů bohužel neujaly, asi proto, že se u nich muselo přemýšlet…
Hlavní odborník, s nímž konzultuji, je pan Google, ten ví všechno. A také se občas obrátím s dotazy na arabisty nebo sinology – napadlo vás někdy, že se jména a místní názvy jazyků s jiným písmem než latinkou přepisují do angličtiny úplně jinak než do češtiny?

Čtete ve volném čase literaturu v češtině, nebo preferujete originální znění? Dokážete si ještě užít knihy jako obyčejný čtenář, nikoli jako profesionál? Jak hodnotíte současnou úroveň překladů do češtiny?
Dávám přednost českému překladu, neumím skoro vůbec číst v originálu bez toho, aniž bych si text automaticky doslova překládal, a to je otrava. Ale také se neubráním, abych na českých překladech nehledal hnidy – dokud se neokřiknu, že je určitě někdo, kdo na oplátku hledá hnidy na těch mých… Současná úroveň překladů je lepší než v dobách vydavatelského boomu po revoluci, kdy překládala kdejaká au-pair, která rok v Anglii přebalovala mimina.

Děláte záslužnou práci, ale jelikož je vaše jméno skryto až uvnitř knihy (a neskví se na obálce), čtenáři úsilí překladatele tolik neřeší (případně ho řeší jen v momentě, kdy je něco špatně). Jak se vyrovnáváte s "prací v anonymitě"? Nepřijde vám to trochu líto?
Nedělám záslužnou práci, nejsem neurochirurg ani atomový vědec. Když já udělám chybu, často si toho nikdo nevšimne a rozhodně na to nikdo neumře. To, co přeložím já, by zvládl i jiný překladatel, a kdo ví, třeba i lépe. Nejsem autor, netvořím nic nového, jen přepisuji již napsané jinou řečí. Proto si myslím, že moje jméno na obálku nepatří.
To, že si kritika mnohdy všimne jen špatného překladu, je u běžné konzumní literatury asi v pořádku. Myslím, že překlad nemá rušit čtenáře, kniha se má číst hladce, jako by byla napsána rovnou v češtině.

Máte mezi svými překlady nějakou oblíbenou knihu a naopak existuje nějaký titul, se kterým jste bojoval/a?
S oblíbenými knihami se často bojuje nejvíc, protože jsou „o něčem“. Děj některých knih si pamatuji i po letech, zatímco jiné zapomínám dřív, než vyjdou. Ale hodně jsem bojoval například se snářem, asi proto, že to byla taková pitomost.

Spisovatelé nebo herci mají své vzory, máte mezi překladateli někoho, koho obdivujete a k jehož práci vzhlížíte s úctou?
Vážím si pana Pavla Medka za Potterovskou sérii, pana Kantůrka za Zeměplochu, paní Pošustové za Pána prstenů…

Máte na svou práci určený časový rámec? Jsou v dnešní době lhůty na překlad šibeniční, nebo máte víceméně volnou ruku?
Na každý překlad podepisuji smlouvu s daným termínem, který si ale mohu do jisté míry dohodnout s nakladatelstvím. Rozhodně to nejsou šibeniční lhůty, překladů, které spěchají, mám minimum.

Máte nějaký způsob jak zůstávat v obraze, co se týče jazykových i jiných trendů, aktuálních odkazů a podobně? Často se u čtení setkávám s tím, že je mi jasné, co bylo v knize napsáno v originále, ale překladatel zřejmě daný idiom, frázi, seriál či cokoli dalšího neznal a krkolomný překlad úplně bije do očí.
Dívám se na televizi, čtu časopisy… Jazyk se samozřejmě vyvíjí a já na sobě ve svých pětačtyřiceti pozoruji, že ne všechny změny jsem ochotný akceptovat – například ignorování tvarů třetí osoby množného čísla některých sloves, nesnáším, když reportér v televizi řekne oni umí místo oni umějí.  Ale jinak doufám, že se mi daří držet krok s dobou.
Co se týče idiomů, angličtina je miluje a rozhodně je zdaleka všechny neznám. Platí základní pravidlo – nerozumíš, hledej na googlu. Nepochopíš ani pak, řiď se logikou děje. Pro čtenáře je lepší něco trochu pozměnit (stejně to nepozná, kolik lidí porovnává překlad s originálem), než ho mást nejasnostmi. Ideální samozřejmě je nahradit anglický idiom odpovídajícím českým, ale to pokaždé nejde.
Co se týče reálií, platí stejné pravidlo – nerozumíš, hledej. Výhodou je, že průměrný Čech zná z filmů, seriálů a podobně spoustu anglických a amerických reálií, takže mnohdy stačí doslovný překlad. Pokud usoudím, že jde o specialitu, kterou tady bude znát málokdo, přidám občas do textu samotného krátké vysvětlení (několik slov), které vypadá, jako by bylo i v originálu. Poznámky pod čarou se v beletrii už moc nenosí. Jen s velkým citem se dají nahradit cizí reálie podobnými českými – často to pak z textu přímo trčí.

Máte nějaký rituál spojený se svou prací?
Po ránu kafe, něco sladkého. A zatnout zuby a překonat asi tu půlhodinu utrpení, než začne práce odsýpat.



Máte-li na Ondřeje Duhu nějaké doplňující otázky, nebojte se na něj obrátit v komentářích. Vaše podněty se k jeho očím jistě dostanou a odpovídat bude buď on sám, nebo se pokusím mu sebrané dotazy poslat hromadně (bude upřesněno). 
Share:

7 komentářů:

  1. Ty mi snad vidíš do domu. Nevím, jak to děláš, ale pokaždé když čtu nový článek, tak mě překvapuje, že jména překladatelů vlastně znám. Minule jsem rozečetla J.Lynn, dneska jsem si všimla, že už vyšlo pokračování Young Elites a naše pomatená knihovna uvedla jako spoluautora právě pana Duhu... Článek mě nesmírně pobavil, jako angličtináře bych pana překladatele hned brala. Já bych byla pro více poznámek pod čarou. Jsem nevzdělaný člověk a mnohdy mě to netrkne. Číst mezi řádky prostě neumím. Např. překlad Kate Daniels je dar pro blbečky jako jsem já, a já tak můžu ocenit důvtip autorů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obávám se, že takové jasnovidecké schopnosti nemám :D
      No vidíš to, to jsem se tedy trefila :)
      Věř, že mě samotnou také, pan Duha je mi nesmírně sympatický, vlastně si myslím, že se jeho humor do knih hodně promítá :)
      Poznámky pod čarou jsou moje oblíbená věc, hodně mě baví třeba u Pratchettových knížek, kde se vyskytují hojně :)

      Vymazat
  2. Ha, no jiste, ze me to nenapadlo, kdo by mohl byt na seznamu dal - prekladatel Pattersona :))
    V souvislosti zrovna s timto autorem, ktery pise jak smyslu zbaveny jednu knizku za druhou, me napada - prekladaji se Vam dila potom snaz, kdyz uz mate prave treba Pattersonuv styl vice v oku, nebo je jedno, jestli se jedna o nekoho uplne jineho ci stejneho, vzdy je to jina kniha a jde to stejne od ruky, ani snaz, ani hur? :)
    Jinak opet skvely rozhovor, je to vazne zajimave a bavi me koukat trochu pod poklicku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Tak to jsem ráda, že jsem tě ještě dokázala překvapit i něčím tak zjevným :D
      Taky mě to baví :)

      Vymazat
  3. Patterson se překládá snáz, protože má kratší věty, jednodušší slovní zásobu, nelibuje si v květnatých popisech a tak podobně. Ale ne každá Pattersonova kniha má styl úplně stejný, záleží na tom, jestli ji napsal sám nebo se spoluautorem (mám jisté podezření, že jeho autorský podíl na některých knihách není zas tak velký). Jinak mám pocit, že si styl originálu tak nějak sám řekne o styl překladu. Duha

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za odpověď :) Samotnou mě to zajímalo :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)

Právě čtu

Právě čtu

Báječné dny
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná čtyřiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na thrillery, detektivky, romány pro ženy, okrajově sci-fi, fantasy Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Kniha měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři