26. 6. 2017

Hlavně to nikomu neříkej – Miroslava Varáčková

Eva to v životě nemá lehké. Otec, který by cenu za nejlepšího rodiče rozhodně nezískal, je po smrti a matka Evu i jejího bratra Iva opustila pod záminkou lepšího pracovního uplatnění v zahraničí. Když své děti příležitostně přijede navštívit do rodného domu, přiveze drahé dárky, ale už nechápe, že by Eva i Ivo upřednostnili spíše její trvalou přítomnost. Eva si do života mimo šrámu na duši nese i jizvu na tváři, díky které je ve škole terčem šikany. Jediné místo, kde se cítí sama sebou je v klubu na tanečním parketu se svým věrným partnerem. Se závodním tancováním je ale nyní taky konec, protože Lukáš odjíždí na rok studovat tanec do zahraničí a Eva je zase sama se svými démony a vydána na pospas posměváčkům ve škole.

Eva do kolektivu nikdy nedokázala zapadnout a nyní, se stigmatem z minulosti, které se podepsalo nejen na její tváři, je to ještě horší. Škola je pro ni utrpení a teď už nemůže utíkat ani ke svému milovanému tanci, kde vždy dokázala na svá trápení zapomenout. Eva se zdá trochu jako studenej čumák, ale není divu, ztratila důvěru v lidi i sama v sebe. Některé jizvy se zkrátka tak snadno nezahojí. Její bratr Ivo si po smrti otce osvojil snad až příliš ochranářské sklony, Evu kontroluje na každém kroku a nejraději by ji vlastnil. Všechno řeší pěstmi a když se pustí i do Eviných trapičů, všechno může skončit parádním malérem. Také proto je Ivo jediný, kdo tuší, čím si Eva každý den prochází, protože ona sama se rozhodla, že se o jejích bolístkách nikdo nesmí dozvědět.

Hlavně to nikomu neříkej se zabývá složitými tématy, o kterých se nelehko píše, ale je třeba je zviditelnit, aby všichni, kdo by se mohli ocitnout v podobné situaci jako Eva věděli, že mlčet není řešení. Knížka je tak trochu osvětová, ale v první řadě je to milostný román pro dívky, který se dotýká tématu vyhrocující se šikany a kam až podobná situace může vést. Starší generace, která v pravém slova smyslu už nespadá do cílové skupiny si možná vzpomene na léta s Lenkou Lanczovou a jejími dívčími románky, i když Varáčková jde více do hloubky a mimo milostnou linku zvládá jedním dechem varovat i nabídnout pomocnou ruku a poslat znamení, že v tom nejste sami. Ruku na srdce, kdo nikdy nepřihlížel šikaně, nebo sám nebyl její obětí. Autorka do detailu vystihla, co se může dívce honit hlavou, když je neustále ve stresu, co si na ni zlomyslní spolužáci, kteří do důsledku nedomýšlí následky a dopad svých jedovatých slov a schválností, zase vymyslí. Bývala bych si, jako jistě spousta dalších, přála, aby Hlavně to nikomu neříkej vyšlo před dvanácti lety, kdy jsem byla v tom správném věku.

Knížka je krásně zpracovaná. Klasické vyprávění je proloženo textovkami, facebookovými komentáři a elektronickou poštou. Příběh ubíhá neskutečným tempem a snad jediným nedostatkem jsou podivně kostrbaté dialogy. Mezi lidmi věku hlavní hrdinky se příliš nepohybuji, ale nevěřím, že někdo takto opravdu mluví. Napsané to možná působí celkem normálně, ale při čtení jsem si nedovedla představit, že některé věty skutečně mohou spontánně vyjít z úst puberťačky. Každá kapitola je pevně umístěna v kalendáři a utíkající měsíce signalizují nenápadně se blížící malér, což umocňuje napětí a zvědavost, kam až všechno opravdu povede.

Hlavně to nikomu neříkej by se mělo dostat do ruky každému, komu na někom záleží. Každému, kdo má podezření, že se děje něco, co by se dít nemělo. Každému, kdo si někdy prošel šikanou. Každému, kdo neví, jak ze začarovaného kruhu ven. Každému, kdo chce, nebo potřebuje pomoci. Každému, kdo nemá to štěstí, že má ve svém životě zastání. A v neposlední řadě každému, kdo hledá román zasazený do reality. Eva vám nemusí být kdovíjak sympatická, ale její příběh se vás dotkne, bude vás z něj mrazit, ale dokáže i zahřát a vyvolat úsměv na tváři. A pokud vás nic z předchozích argumentů nepřesvědčilo, podívejte se na tu obálku. Tuhle krásku prostě potřebujete mít doma. Nemyslíte?


70 %

Knížka vyšla u nakladatelství Slovart pod jejich novou pro YA #Booklab
Share:

20. 6. 2017

Melodie stále zní – Mary Higgins Clark

Známý finančník Parker Bennett kdysi připravil své investory o všechny úspory a pak zmizel. Předpokládá se, že je mrtvý, ale jak je to doopravdy, to neví nikdo jistě. Nechal za sebou svou manželku a syna, na které se všichni koukají skrz prsty a nikdo nevěří, že se na podvodech nepodíleli. Elaine Harmonová, bytová architektka, je nyní pozvána do Bennettova sídla, aby zapracovala na návrhu interiéru, který má paní Bennettová nadále obývat. Okouzlující mladý Erik Bennett v pohledné Elaine ihned najde zalíbení a k jejímu překvapení je to vzájemné. Uvěří Elaine, že Erik neměl s otcovými machinacemi nic společného a dokáže se smířit s pozorností médií, když její nevlastní otec, se kterým si nikdy nebyla blízká, nemůže Bennetta ze záhadného důvodu ani vystát?

Elaine je mladá žena, svobodná matka čtyřleté dcerky, kterou miluje nade vše. Před čtyřmi lety během těhotenství náhle ovdověla a vlastně ji tragické smrti blízkých pronásledují už od dětství. S muži se stýká, ale teprve Erik v ní dokázal probudit něco víc. Erik je mladý muž žijící s břemenem otce podvodníka. Elaine se mu na první pohled zalíbí a jeho matce, paní Bennettové jakbysmet. Navíc si Erik zamiluje i malou Katie a Elaine čím dál tím víc propadá jeho kouzlu.

Melodie stále zní je román o lásce, zradě, stigmatech, tajemstvích, lžích a intrikách. Všechno a všichni jsou spolu nějakým způsobem propojeni a čtenář jen čeká, jak se tohle nekonečné klubíčko vztahů nakonec rozmotá. Pokud někdo na někoho něco ví, nerozpakuje se to použít. Pokud naopak neví, co si myslet, neustále pochybuje, přehodnocuje, ale nakonec dá na vnitřní dojem, místo na varování okolí. Srdce často vítězí nad rozumem, jindy zase mozek řídí vše, bez ohledu na city, ale s přihlédnutím k finančním výhodám.

Mary Higgins Clark je v tomto díle posedlá věkem postav, takže po téhle stránce se v příběhu dobře orientuje. Postavy si snadno představíte a zařadíte je do určité škatulky, ale pravděpodobně si je trvaleji do paměti nevtisknete. Nejsou ničím výjimečné a příběh balancuje na pomezí mezi romanticky laděnou knihou pro ženy a krimi, ze kterého se vám bude tajit dech. Hlavní roli hrají peníze, chamtivost a instinkt.

Autorka šikovně podsouvá nápovědy, stopy a náznaky a hraje si se čtenářem jako kočka s myší. Dokáže vyšroubovat napětí do takové míry, že se mezi jednotlivými kapitolami sotva stačíte nadechnout a dokážete jen listovat a hltat jednu stránku za druhou. Budete chtít vědět, jak spolu všechno souvisí a sami budete sypat z rukávu jednu teorii za druhou.

Knihy Mary Higgins Clark si drží vysokou laťku a vyznačují se tím, že se dají snadno přelouskat za jedno odpoledne. Ani u Melodie stále zní tomu není jinak. Autorka dokáže čtenáře ke svému příběhu připoutat a pustí ho teprve se svým posledním slovem. Dokáže ho okouzlit stylem, který se čte lehce jako peříčko a zápletkou, která ani po tolika vydaných titulech neztrácí punc jisté originality. Představa autorčiny fantazie je trochu děsivá a vzhledem k nápadům, které se jí rodí v hlavě k ní získáte určitý respekt, ale v koutku duše se jí budete i tak trochu bát. Autorka zkrátka umí psát a jakmile se s její tvorbou seznámíte, jste neodvolatelně polapeni do jejích osidel.
70 %

Knihu snadno zakoupíte na e-shopu nakladatelství Alpress. 
Share:

15. 6. 2017

Book haul za duben 2017

Poslední měsíce byly tak šíleně nabité a přitom utekly tak neskutečně rychle, že jsem ani nestačila registrovat, kolik knih jsem vlastně zvládla nakřečkovat do své sbírky. Oproti nastolené tradici jsem tedy nyní byla okolnostmi donucena book haul rozdělit na jednotlivé měsíce, protože jinak bych nemohla počítat s jediným čtenářem, který by se nekonečným článkem prokousal až do konce.
Většina čtenářů však book hauly okukuje ráda a tudíž si myslím, že vám nebude vadit, když se v nejbližší době objeví druhý. Co říkáte? 

Duben se nesl ve znamená stresu a dokončování diplomky. Na knižní trh jsem však nezanevřela, stihla jsem si hodně knih objednat, ale i přečíst. Za duben mi v knihovničce přibylo celkem 9 kousků. Že neumím počítat? Ale kdepak, jen jsem jednu knihu již stihla neuváženě vypůjčit, protože mě naprosto dostala a já potřebovala s někým sdílet své dojmy. Sedm ze zmiňovaných kousků jsem již stihla i přečíst a recenze naleznete v odkazech v následujících odstavcích.
A teď už k jednotlivým titulům!

Ani tentokrát jsem neváhala obohatit svou knihovničku díly českých autorů. Ivana Chřibková mě dostala už v loňském roce svou knihou Suchý hadr na dně mořském a nyní jsem se dočkala volného pokračování s názvem Když to tam není, tak to tam nehledej. O poznání méně úsměvný, ale zato okořeněný zahořklým humorem mě i druhý díl zaujal a tuhle milou útlou knížečku rozhodně nacpu k přečtení ženské části naší rodiny.
Patrik Hartl je nejen sympaťák s nejpodivnějším smíchem na planetě (a to i ve srovnání se mnou prosím), ale hlavně je to talentovaný spisovatel. Česká literatura se čte tak nějak nevysvětlitelně jinak, než zahraniční a mě tahle odlišnost hrozně baví. Malý pražský erotikon si šetřím na léto, kdy se s knížkou vyvalím na deku k vodě a nebudu mít celý den nic jiného na starosti.
Rekviem za Pluto nedávno totálně převálcovalo blogerskou scénu a já jako obvykle čekám, až prvotní humbuk trochu utichne a pak se do ní pustím. Vidím to na zajímavě pojatou jednohubku.

Pohřbený život byl prvním zklamáním dubna. Kniha s neuvěřitelně hypnotickou a fotogenickou obálkou nedokázala využít svůj neuvěřitelný potenciál a pokulhávala nejen nezajímavým a natvrdlým hrdinou, ale také celkovým vyzněním příběhu.
Závěje a Marit Reiersgard se naopak zařadily na můj žebříček sérií a autorů, které je třeba pozorně sledovat a vydání každé nové knihy bedlivě hlídat. Boží prst má vyjít v říjnu a já se nemohu dočkat! Detektiv, který plete? No kde to jinde najdete!
Kruh byl pak druhým lehkým zklamáním měsíce. Neuvěřitelně přestřelený rozsah, absence akce, nesympaticky ufňukaná společnost a tupá hlavní hrdinka mi zkazily má poměrně vysoká očekávání. A to jsem velice tolerantní čtenář a moc jsem chtěla, aby se mi Kruh líbil.

Znesvětitel byl pak naopak balzámem na duši, ač se podobný popis může u brutálního thrilleru zdát přitažený za vlasy. Druhý díl série o Marku Heckenburgovi (okoukněte nejprve Stalkery!) dokonce posouvá vysoko nastavenou laťku a aspiruje na jednu z nejlepších detektivek roku.
Déšť smývá stopy se naopak zařadil k naprostému průměru mezi detektivními thrillery. Ztracená holčička, rozvedení rodiče a zpackané vyšetřování. Co vám budu povídat, se ztracenými dětmi se letos v knížkách roztrhl pytel, nepřijde vám?

Poslední a bohužel nevyfocenou knihou byla ta, která mě za duben asi nejvíce dostala. Jsou jí Báječné dny. Kniha o nejzvrácenějším, nejnechutnějším a nejodpornějším psychopatovi pod sluncem. Přes zhnusení a husí kůži, kterou jsem po celou dobu čtení cítila (a lehké pochybnosti o tom, že by všechno mohlo probíhat tak, jak bylo popisováno), jsem dodnes z příběhu totálně paf, myslím na něj a nemůžu se přestat divit, kde se to v těch autorech bere. Neuvěřitelná záležitost a jestli máte pocit, že vás už v literatuře nemůže nic překvapit, vezměte si do ruky Báječné dny a budete rázem vyvedeni z omylu.

A to je prosím pěkně pro tentokrát vše. Lehké zpoždění mi doufám odpustíte a buďte se mnou chvíli pyšní na to, jak jsem skvěle udržela poměr nových a přečtených knih. Takhle bych si to představovala pořád! 

Znáte některé zmiňované tituly? Máte v plánu je pořizovat, nebo jste dokonce něco už četli? Možná jsem vás na některou nalákala? Dejte vědět, zajímá mě všechno!
Share:

14. 6. 2017

Déšť smývá stopy - Mikaela Bley

Na Stockholm se snáší nepřetržité provazy deště a nevypadá to, že by pochmurné počasí mělo v nejbližších dnech skončit. Voda zaplavující ulice věstí tragédii. Osmiletá Lycke se beze stopy ztrácí u tenisové haly, od které ji nikdo z rodičů po zrušeném tréninku nevyzvedl. Helena a Harald jsou rozvedení, Harald si založil novou rodinu, s krásnou a o dvanáct let mladší ženou, která Haraldův předchozí život a dceru, která je jeho neustálou připomínkou, nemůže vystát. Děti vycítí více, než si dospělí myslí a Lycke tak trpí ve střídavé péči, má pocit, že vlastně nikam nepatří a že o ni nikde pořádně nestojí. Jediný, ke komu měla Lycke blízký vztah je chůva Mona, která jako jediná tichou a nemluvnou holčičku znala. Nyní je ale Lycke pryč a policie je bezradná. Kdo za její zmizení nese vinu?

Každý z okolí Lycke má nějaké tajemství. Nikdo z nich nemá pocit, že by zmizení holčičky byla jeho vina, a přesto je sžírá jistý neklid a netuší, jak se chovat před všudypřítomnými vlezlými novináři, kteří nemají nic lepšího na práci než čmuchat v cizím soukromí. Hlavní aktérkou je však Ellen, reportérka, která dostane příběh o zmizení Lycke na starost. Ellen je posedlá smrtí a zmizení osmileté dívky se jí osobně dotýká. Její minulost totiž není zrovna nejrůžovější, ačkoli její Porche ano. Ellen je odhodlaná Lycke najít, i kdyby jí to mělo stát život.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Motto.
Share:

Pohřbený život - Allen Eskens

Joe Talbert klasicky po studentsku všechny školní povinnosti odsouvá na neurčito, jenomže na hodiny literatury má za úkol sepsat životopis někoho neznámého se zajímavým životním příběhem a termín odevzdání už se začíná kvapem blížit. Joe si vybere Carla Iversona, usvědčeného vraha, který si za znásilnění a brutální vraždu odseděl třicet let ve vězení a nyní umírá na pokročilé stadium rakoviny v domově pro seniory. Joe přes jisté obavy spojené s přímým kontaktem se zločincem začne starého pána navštěvovat a zpovídat, pouze aby získal materiál na svou seminárku. V průběhu jejich rozhovorů však vyjde najevo, že Carl Iverson zločin, za který byl odsouzen, možná vůbec nespáchal. Proč ale v minulosti nebojoval za svou svobodu a spravedlnost, z jakého důvodu se najednou rozhodl svěřit zrovna Joeovi jak to všechno tenkrát vlastně bylo?

Joe je normální univerzitní student s neobvyklou minulostí. Má autistického nevlastního bratra Jeremyho a matku s bipolární poruchou, která ho v minulosti psychicky i fyzicky týrala a nyní bez ohledu na své dva syny lítá z průšvihu do průšvihu. Když byli Joe s Jeremym mladší, jejich rodina byla celkem normální. Po smrti jejich dědečka to však s matkou začalo jít z kopce a Joe musel dělat boxovací pytel, aby nezačala bít i bezbranného malého Jeremyho. Teď už toho má však Joe dost. Tvrdě dřel, aby mohl studovat a utéct z područí šílené alkoholičky, která domů tahá nejrůznější pochybné mužské a aby mohl sobě i bráškovi zařídit lepší život. Jak má však skloubit útěk před matkou, ochranu bratra, který zůstal doma, práci a studium, když teď žije tak daleko? A všimne si ho konečně ta záhadná černovláska, kterou zná jen z občasných letmých setkání na společné chodbě?

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství XYZ.
Share:

Kruh - Dave Eggers

Hypermoderní kampus Circlu, jedné z nejvlivnějších firem na světě přetéká pracovitými a přátelskými lidmi. Mae Hollandová, toho času pracující v ubíjejícím a nenáviděném zaměstnání dostane pracovní nabídku snů. Má se stát členem týmu Péče o zákazníky přímo v Circlu. Za své štěstí vděčí své vysokoškolské kamarádce Annie, která v Circlu zastává jednu ze čtyřiceti nejdůležitějších funkcí. Zaměstnanci Circlu zkouší nejnovější technologie jako první na světě, určují trendy, a hlavně na sociálních sítích sdílí vše, co se kolem nich děje a co dělají. Patřičně se angažují v místní komunitě a akcích, které pořádá a neprodleně informují o každém svém kroku a myšlence. Ve víru nadšení z rostoucího počtu sledujících, útěšně přibývajících "lajků" a z všeobecné popularity Mae a nejen ona přichází o běžný kontakt s rodinou a přáteli, ale i s realitou. Je ještě v době rozmachu sociálních sítí možné perfektně oddělit virtuální a reálný život?

Mae Hollandová se dočká své životní příležitosti a začíná pracovat v Circlu. Zodpovědně se vrhá do povinností, učí se rychle a přichází na chuť i věčnému sdílení, komentování, lajkování a zingování. Jak jí povinnosti přibývají a popularita roste, rozhodne se pro plně transparentní život, což je v Circlu novinka, která má vést k vymýcení jakýchkoli tajemství, všeobecnému přístupu k veškerým informacím, konci kriminality a korupce. Protože když si politici a další vlivní lidé přestanou vyřizovat své záležitosti někde za bukem a všichni budou všem vidět až do talíře, bude všechno jednodušší a lepší. Tajemství je přetvářka a zastírání je zlo a jediná cesta k opravdové demokracii je naprostá upřímnost a to, že každý bude o každém vědět absolutně vše. Nebo ne?

Dave Eggers vytvořil děsivou, ne však nikterak nereálnou verzi světa, kde je právo na soukromí minulostí. Geniálně vykreslil v podstatě zfanatizovanou šílenou komunitu lidí, kteří se hroutí, když jim někdo odmítne žádost o přátelství, přehlédne jejich pozvánku na akci či pět minut neodpoví na naléhavý zing. Ignorance je zločin horší, než krádež a osobní volno neexistuje. Mae je naivní a tupá loutka bez vlastního názoru, která tak moc touží zapadnout, že jí kult Circlu úplně poplete hlavu. Diktatura Mudrců vládne pevnou rukou, a to co pozorovatelům zvenku, kterých je ale zoufale a nereálně málo, připadá jako cesta do pekel a svazování lidských práv, připadá ovečkám uvnitř kampusu jako geniální fenomén, který stojí za to propagovat jen proto, že o něm zinguje jejich milovaný influencer.

Rozsah knihy je neuvěřitelně přestřelený. Nedostatek akce a tuna plkání kolem značně brzdí rozjetý vlak, kterým by mohl příběh být, kdyby měl polovinu stránek. Obyvatelé Circlu mají být elita. Ti nejchytřejší a nejbystřejší z nejdokonalejších. Ve skutečnosti jsou to ale samozřejmě slaboši, kteří se dají utáhnout na vařené nudli a dají se snadno nakrmit cizími názory, nechají si vštípit šílenou ideologii transparentnosti a dávky povrchního pochlebování od cizinců si perou přímo do žíly.

Premisa celého příběhu je samozřejmě strhující, k zamyšlení a také k zešílení mrazivá. V našem světě pořád máme na výběr, co budeme a nebudeme sdílet se světem, nicméně není tak od věci se zamyslet, jestli to už vlastně trochu nepřeháníme. Knihy s hrdiny, které od začátku nenávidíte se těžko hodnotí zcela objektivně. Navíc zde nebyl problém jen s hlavní hrdinkou, ale celou ufňukaně hysterickou společností přecitlivělých trumberů, kteří už ani neví, jak rozumně komunikovat bez monitorů, klávesnic a náramků. Knížka má velkou spoustu zajímavých vychytávek, věcí, které byste si skoro přáli, aby existovali, načež se zhrozíte, když si uvědomíte možné následky. Zvnějšku je samozřejmě hrozně jednoduché říct, že byste nátlaku samo nepodlehli, ale ono, když se člověk ocitne v centru zrodu ideologie, která může vést ke zkáze, nejspíš to všechno přichází tak nenápadně, že se vzpamatujete až když jste po kolena v pěkném průšvihu. Skutečných rebelů, revolucionářů, hrdinů a vzbouřenců je málo.

Kniha sama o sobě není nikterak světoborná ani zvláštní. Její téma je přitažlivé a současné, což některým čtenářům stačí. Samozřejmě není od věci, že v kinech běží filmová adaptace. Nevím jak vy, ale já si šílenou a zmanipulovanou Mae nechci spojovat s inteligentní a sofistikovanou Emmou Watson, ale sama jsem zvědavá, jak se filmaři, s tak málo akční knihou poprali. Čekám ohromující vizuál supermoderního kampusu a snad ještě dramatičtější konec, než jakého jsme se dočkali v knize. 

60 %
Share:

Metoda 15/33 - Shannon Kirk

Těhotná šestnáctiletá dívka byla unesena po cestě do školy. Únosci však ještě netuší, že se v tomhle případě šeredně přepočítali. Většina obětí by v její situaci začala panikařit a propadla rezignaci. Ona však od první minuty shromažďuje seznam svých výhodných položek a plánuje nejen útěk, ale hlavně pomstu. Je odhodlaná za každou cenu ochránit své nenarozené dítě a těm bastardům, kteří jí ho chtějí vzít, dát za vyučenou.

Hlavní hrdinkou je dívka, jejíž jméno se dozvídáte až v půlce knihy. Její povahu však od první minuty odkrýváte více, než by vám bylo milé. Chladná, vypočítavá, analyticky myslící a emoce postrádající klinická sociopatka zrovna není někdo, s kým byste se chtěli dostat do křížku. Přesto, že je vězněm svých únosců, od první chvíle je jasné, že všechny trumfy drží v ruce ona. Odmalička umí ovládat spínače emocí a citů a když nechce, necítí strach či zoufalství, ale ani náklonnost. Má bezvadný pozorovací talent, trpělivost, zálibu v číslech, libuje si v přísném škatulkování a dokáže perfektně plánovat. Nesvazují ji morální principy a věří ve svou vlastní pravdu. Je téměř geniální a jediné na čem jí záleží, je její miminko. Kdo by se tady měl vlastně obávat o své bezpečí, ona, nebo únosci?

Metoda 15/33 přináší neobvyklou hlavní hrdinku. Těch, které si myslí, že mohou samostatně spasit svět je v literárních řadách mnoho, ale takových, kterým na nakopání zadků padouchům nechybí skutečné schopnosti je méně. Ona je však jednou z nich. Chladný a nelidsky klidný způsob uvažování za dané situace vám prožene mráz po zádech už od prvních stránek a její odhodlání vám, když už nic jiného, bude sympatické. Hrdinka je velice metodická a lpí na organizovanosti a přesnosti. 
Téma obsedantně kompulzivní poruchy tu není aktuální pouze pro ni a střet jejího pozorovacího talentu a rituálů, které dodržuje její protivník dokresluje pochmurnost jeho osudu. Když už je však hrdinka tak systematická, je škoda, že chyběl explicitní výpis všech jejích výhodných položek, který se během věznění neustále rozšiřoval. Vzhledem k tomu, jak nápaditě je hodlala použít by vám stejně o jejím plánu nic neprozradil, ale bylo by zajímavé pozorovat, co všechno hodlá ke své záchraně zužitkovat.

Příběh vnímáme z pohledu hrdinky, která se zabývá přítomností, ale také mikroepizodami z minulosti, které mnohé vysvětlují. Ten se střídá s pohledem vyšetřovatele sympaťáka, jehož minulost také stojí za zmínku. Příběhu nechybí jistá brutalita, ani moment překvapení a autorka zachází ještě o krok dál, než se odvažují obyčejní smrtelníci.

Příběh samotný je skvělý. Napínavý, dostatečně zajímavý a plný motivů, které vás šokují. Redakce textu a korektury na druhou stranu stojí za pendrek, případně možná vůbec neproběhly a překlad se také nedá označit za dvakrát vydařený. Rušivé chyby jazykového rázu snižují čtenářský zážitek, který by jinak mohl aspirovat na jeden z nejlepších.

Metoda 15/33 si na nic nehraje, neschovává se za korektní jazyk a nic nepřibarvuje tak, aby se zavděčila všem. Pro ostřejší slovo nejde hrdinka daleko a o násilí a bezcitnost tu není nouze. Kniha má trochu pomalejší rozjezd, ale jakmile se do čtení ponoříte, nebudete chtít přestat. Odpočítávání na začátcích kapitol umocňuje napětí a pohání už tak slušně rozjetý děj. Shannon Kirk se její debut nesmírně vydařil a nutí vás pochybovat o jejím vlastním duševním zdraví. Tahle kniha neurazí žádného milovníka thrillerů, který je ochoten nechat se příběhem vést klaďasem s duší záporáka.

80%

Za poskytnutí recenzního výtisku bych ráda podekovala nakladatelství OMEGA. 
Knihu seženete na webu Knihy Omega, nebo na e-shopu Knihy Dobrovský.
Share:

12. 6. 2017

Chlapec v pruhovaném pyžamu - John Boyne

Bruno musí zničehonic opustit svůj krásný pětipatrový dům v Berlíně a kvůli tatínkově práci se s celou rodinou stěhují na neznámé a nevlídné místo s názvem Oušic. Všechno to začalo, když k nim na večeři přišel Fíra a tatínka všichni museli začít oslovovat komandante. Chvíli nato uviděl Bruno jejich služebnou Marii, jak mu balí věci, i ty co měl úplně vzadu ve skříni a nikdo kromě něj na ně neměl co sahat. Nechápal, co tatínek provedl, že ho Fíra posílá tak daleko od domova a od všech přátel, ale věřil, že kdyby se tatínek omluvil, mohli by se vrátit do jejich velikého krásného domu, odkud je z nejvyššího patra výhled na celý Berlín. Nakonec se však nedalo nic dělat a v Oušicu, kde se to hemží vojáky, důstojníky i služebnictvem nakonec zůstali a Bruna začalo zajímat, kdo jsou všichni ti lidé v pruhovaných pyžamech za velkým plotem s ostnatým drátem. Pouští se do průzkumu a setkává se s chlapcem s šesticípou hvězdou z druhé strany plotu a naváže s ním přátelství.

Bruno je devítiletý chlapec, na svůj věk poměrně maličký, za což občas sklízí posměch. Má tři přátele na život a na smrt, hodnou maminku, otravnou sestru Gretel, která je Beznadějný případ a tatínka, jehož zaměstnání mu bylo vždy tak trochu záhadou. Bruno jen ví, že Fíra má pro tatínka velké plány a že je tatínek moc důležitý muž. Jakmile Bruno v Oušicu, kde nemá nikoho, s kým by si mohl hrát, potká Šmuela, hned jeho dobrodružné a zakázané výpravy k plotu s ostnatým drátem získávají nový rozměr. Se Šmuelem si Bruno dokáže povídat celé věky, a i když si spolu nikdy nehrají, jsou to pro něj nejzábavnější okamžiky dne.

Chlapec v pruhovaném pyžamu je knížka pro všechny věkové kategorie. Je psána jednoduchým stylem, spíše pro děti v Brunově věku, nebo se dá říct, že je přizpůsobena tomu, aby ji rodiče četli svým ratolestem. Brunův pohled na svět je na jednu stranu bystrý a hodně věcí vnímá, ale v globálním měřítku naivní. Hodně informací se neustále opakuje dokola, což však působí reálně, vzhledem k věku hlavního hrdiny, který je vypravěčem příběhu. V tomto věku jsou pro děti zkrátka některé informace středobodem všeho. Vše je podáno velice srozumitelně a jasně, dospělý čtenář dokáže číst mezi řádky a kdokoli je aspoň letmo obeznámen s tímto historickým obdobím asi vytuší, kam to všechno směřuje.

Kniha má přes úsměvné příhody samozřejmě neustále přítomný hořký až tragický podtón a předkládá čtenářům poměrně neobvyklý pohled na Adolfa Hitlera i jeho příznivce. Propaganda ani válka samotná nejsou ústředním tématem knihy, ale je zde jasně vymezeno, jak se různí lidé k tehdejší situaci stavěli. Podstatný je však nezvyklý pohled do rodiny důležitého důstojníka, kde malé děti nemají ze všeho ještě rozum a manželce nezbývá nic jiného, než poslušně přijmout situaci tak jak je.

Nijak originální námět světové války je podán tak, že knížka přiroste k srdci úplně každému. Konec očekáváte s oprávněnými obavami a ačkoli možná nevíte, co přesně se stane, víte, že hrozba slz či nepříjemného balvanu v žaludku je reálná. Bruno je skvělý a důvěryhodný vypravěč a ač se nedá říct, že by byl objektivní, rozhodně vám nepodsouvá svůj pohled na věc, ale zkrátka zprostředkovává nepopsatelnou šílenost dané doby dětskýma očima. Chlapec v pruhovaném pyžamu je knížka, která by neměla uniknout vaší pozornosti, ačkoli si možná říkáte, že jste z podobných příběhů již vyrostli. Poselství knihy je jasné a na něj není nikdy nikdo příliš starý. 

90 %

Kniha v tomto krásném vydání vyšla u nakladatelství Slovart pod jejich značkou BRIO.
Ráda bych touto cestou poděkovala za recenzní výtisk.
Share:

1. 6. 2017

Znesvětitel - Paul Finch (Mark Heckenburg #2)

Policie nikdy nespí a ani vánoční ráno není výjimkou. Celé město v tom období vždy tak zvláštně ztichne, ale i tehdy dostávají hlídky podivná anonymní hlášení, která je třeba prověřit, ať už se zdají jakkoli banální. Dvojice policistů na základě telefonátu proniká do staré přádelny lnu, kde v zaprášených a zchátralých troskách nalézají podezřele zachovalou zeď a v ní zaživa pohřbeného muže v kostýmu Santa Clause. Případ přebírá Mark Heckenburg a oddělení sériových zločinů tehdy, když je na svátek svatého Valentýna na opuštěném odpočívadle u dálnice nalezena milenecká dvojce se srdci prostřelenými šípem a začíná být jasné, že pachatel podivně rituálních vražd je někdo, kdo si vzal na paškál kalendář a jeho početné svátky. Jaké další datum mají policisté očekávat s obavami a jaký brutální akt si další slavnostní den nevyhnutelně vyžádá? Kolik lidí ještě bude muset zemřít, než bude neznámý vrah přezdívaný Znesvětitel dopaden?

Mark „Heck“ Heckenburg je v první řadě zásadový polda a senzační detektiv s takřka neomylnou intuicí a s odvahou i odhodláním na rozdávání a až pak normální chlap toužící po troše toho obyčejného života. Jeho sešit plný tváří, za jejichž svobodu a spravedlnost stojí za to bojovat ho každý den motivuje vstát z postele a vrhat se do nikdy nekončícího boje se zločinem. Tentokrát je to však trochu moc i na něj. Brutalita a bezcitnost vražd Znesvětitele by obrátila žaludek leckomu. Například Claire, nová tisková mluvčí Heckova oddělení jejíž první vyšetřování těžko mohlo být šílenější, má sotva co dělat, aby se vůbec udržela na nohou, při všem tom nátlaku veřejnosti, médií a po pohledu na nic nepřikrášlující fotografie z míst činu, které jsou nyní jako trvale vypáleny do její sítnice.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.


První díl
Share:

27. 5. 2017

Tajemství hřbitova Crossbones – Kate Rhodes (Alice Quentin #1)

Alice Quentinová při jednom ze svých běžeckých okruhů naráží na tělo mrtvé ženy přímo před hřbitovem Crossbones Yard. Tělo nese znepokojivé známky mučení a nezaměnitelný podpis dvojice brutálních sériových vrahů Raye a Marie Bensonových. Ray je však již po smrti a Marie je pod zámkem. Stihli před svým odsouzením někoho zaučit, nebo informace z tehdejšího vyšetřování pronikly na veřejnost a někdo se jejich prací inspiroval?

Alice je londýnská psycholožka a většinou se zabývá případy, které se do její ordinace dostanou na doporučení obvodního lékaře. Vede například kurz zvládání vzteku, nebo se stará o vyléčení mladé anorektičky. Nyní dostává za úkol sestavit psychologický profil vraha, který má být propuštěn na svobodu. Navíc si sama z minulosti vleče závaží problémů z dětství a každý den se vyrovnává s vlastními démony.

Autorka Kate Rhodes zřejmě zastává obecný stereotyp, že psychology se stávají lidé, kteří mají plno neuróz a nevědí si rady sami se sebou. Alice je ukázkový případ pro odborníka a její minulé i současné problémy by s tak ledovým klidem dokázal ustát málokdo. Odcizení s matkou, psychicky nemocný a nebezpečný bratr, klaustrofobie a neochota se někomu odevzdat ji věrně provázejí každodenním životem. Naštěstí má Lolu, přítelkyni z mládí, emotivní herečku, která do Alicina života vnáší alespoň trochu světla. Alice se nyní má podílet na vyšetřování vraždy, do které se nechtěně zapletla tím, že nalezla tělo. Policie si cení jejích schopností a začíná si její odbornou pomoc žádat pravidelně. Alice má sice pocit, že se dusí, ale jako obvykle zatne zuby a drží pusu a krok. Co to dělá s jejím vlastním psychickým zdravím je pro ni vedlejší.

Alice je naprosto nezajímavá, nesympatická a nezapamatovatelná hlavní postava. Jak už to tak u lidí zabývající se cizími životy bývá, je naprosto slepá k věcem odehrávajícím se jí přímo pod nosem ve vlastní rodině či vlastní hlavě. Chování všech postav je velice nekonzistentní, hrdinové se rozhodují a chovají se tak, jak se to zrovna do příběhu hodí.  Rozhovory ani události nepůsobí reálně, jsou to jen slova, která nepopisují děj tak, jak by se skutečně mohl odehrát a rozhovory si autorka zřejmě nepředstavila tak, jak by probíhaly v reálu. Vyprávění je odtažité a podivně odosobněné, což byl možná záměr, nicméně to rozhodně nepřispívá ke čtivosti či k ponoření se do děje, který mohl být strhující. Námět a všechny ty drobnosti, které autorka do příběhu vložila by samostatně vydaly na dobrý, akcí i psychologií nadupaný příběh, nicméně rozpracováno je to velice kostrbatě a všechno strhující napětí jednoduše vyšumí do ztracena.

Děj se spíše než kolem vyšetřování či honby za spravedlností točí kolem Alicina běhání, které ji jako jediné osvobozuje, kolem jejího komplikovaných rodinných vztahů, její lásky k bratrovi trpícímu bipolární poruchou a závislostí na drogách a jejího milostného vzplanutí. Alice navíc dostává výhružné vyděračské dopisy a vypadá to, že by na její bezpečí mohl mít spadeno jeden z jejích bývalých přítelů, takže právě její neschopnost se vázat a neustálá potřeba od sebe odhánět vhodné muže ji pravděpodobně dostává do prekérních situací.

Kniha se tváří jako strhující a vytříbený thriller, ale asi žádné slovo nevystihuje Tajemství hřbitova Crossbones méně. Při čtení neustále čekáte, kdy se to konečně rozjede, kdy přijde povědomé mrazení a nedočkavé otáčení stránek nabouchaných napětím, kdy vás konečně začne zajímat, co se děje. Bohužel je celá kniha v podstatě rozjezdem a mírně akčně vrcholí tolika stránkami, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Vyšetřování a záhady zde hrají druhé housle, samotný hřbitov Crossbones není v pravém slova smyslu ani kulisou, natož snad aby měla jeho zmínka v titulu knihy nějaký hlubší význam a rozuzlení nepřekvapuje, neboť zkušenější čtenář získá podezření dávno předtím, než postavy v knize poznají, že něco nehraje.


Jednoduchý jazyk, rozumné množství postav a srozumitelnost děje napomáhají čtenáři být neustále v obraze. Při čtení nebudete ani na moment tápat, ani se nebudete muset vracet o pár stránek, abyste se ujistili, co se právě stalo. Tři stovky stránek utečou ani nebudete vědět jak, částečně proto, že budete pořád čekat na něco, co nenastane. Po dočtení už si na postavy pravděpodobně nikdy v životě nevzpomenete. Milovníci krvavých scén a překvapivých odhalení si na své nepřijdou, zatímco příznivci psychologických příběhů s romantickou zápletkou děj díky exkurzům do Alicina mozku jistě ocení. Dle mého názoru si však kniha nezaslouží zařazení mezi thrillery a díky němu ztrácí kontakt se svou skutečnou cílovou skupinou čtenářů. Pokud vás zajímá čtení o citovém a psychologickém rozpoložení hrdinky, která se minula povoláním, protože se v lidech až podezřele často mýlí, ale má ve svém životě tolik dramatu, že to vydá na knihu, Tajemství hřbitova Crossbones je to pravé ořechové pro vás. 

50 %

Knihu zakoupíte na stránkách Knihy Omega a na e-shopu Knihy Dobrovský.
Share:

23. 5. 2017

Báječné dny - Raphael Montes

Teo necítí emoce. Je studentem medicíny a nejlépe se cítí na oddělení patologie. Jeho nejlepší přítelkyně je mrtvola Gertruda, kterou si oblíbil při hodinách anatomie. Mimo to se stýká už pouze se svou invalidní matkou, která ho jednoho dne přivede na barbecue u svých přátel. Teo tam pozná živelnou, exotickou a spontánní studentku Clarice, která na něj zapůsobí tak silně, že ji začne posedle pronásledovat a je odhodlán jí splnit sen. Teo chce Clarice vzít na roadtrip po Brazílií a hodlá to provést za každou cenu. Unese ji tedy a je odhodlán ji přimět, aby se do něho během cestování zamilovala.

Teo byl odmalička jiný než ostatní. Vyrůstal v privilegované rodině a nyní je studentem prestižní univerzity. Svůj život zasvětil studiu medicíny a zkoumání fungování lidského těla. Věci, které ostatní znechucují, jeho fascinují. Je vegetarián a nikdy by neublížil ani mouše. Alespoň ze svého pohledu přece není žádný vrah a násilník. Občas přemýšlí, jak by se asi měl cítit, kdyby jeho matka zemřela, ale ví, že by se necítil vlastně nijak. Po setkání s Clarice však zjistí, že pouze ona v něm dokáže vyvolat cosi podobného emocím, a tak se na ni upne.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství XYZ.
Share:

18. 5. 2017

Závěje - Marit Reiersgard

Je leden a na norské městečko Lier se neúnavně sypou závěje sněhu. Pětiletá Oda je neuvěřitelně otrávená, že nebudou k večeři palačinky, a tak se chce alespoň na chviličku podívat ven a užít si sněhové nadílky. Její matce z ní už jde hlava kolem, ale ven se jí nechce, pustí tedy Odu samotnou a průběžně ji kontroluje z okna. Z ničeho nic je však holčička pryč. Hysterická matka se vydá dceru hledat, nakonec jí však nezbyde než uznat, že se Oda ztratila a přivolat na pomoc policii. Rozjíždí se vyšetřování a vypadá to, jako by každý z obyvatelů městečka nějakým způsobem spojený s případem měl pár kostlivců ve skříni, kteří začínají zázračně vypadávat. V průběhu vyšetřování je navíc objevena mrtvola místní umělkyně, jejíž smrt se zdá být stejně záhadná, jako Odino zmizení. Mají oba případy nějakou spojitost? A pokud ano, jakou?

Solveig a její manžel Erik jsou v městečku noví. Zatím si v okolí nestačili najít žádné přátele ani známé, ale jakmile se ztratí jejich dítě, začíná to vypadat, jako by v blízkosti jejich domu byli všichni možnými podezřelými. Navíc má Solveig tušení, že by v Odině zmizení mohl mít prsty i někdo z její minulosti, kterou se tak usilovně snaží hodit za hlavu.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Kniha Zlín.
Share:

14. 5. 2017

Když to tam není, tak to tam nehledej - Ivana Chřibková (Suchý hadr na dně mořském #2)

Anna se ze dne na den rozhodla přestěhovat z rodné vesničky přímo do hlavního města jen s pár svetry a příborem zabaleným v utěrce. Nosí kabát po babičce a spí ve spacáku ve sklepním bytě, odkud má výhled jen na psí zadky, ale podařilo se jí utéct před minulostí, která pořád trochu bolí. I nadále se snaží postavit na vlastní nohy, najde si práci, bydlení, přátele i někoho do života. Hledá a nenachází, proplouvá existencí a snaží se jít dál. Někdy to se ale život zkrátka zacyklí a posouvat se znamená vlastně udělat ten příslovečný krok zpátky.

Když to tam není, tak to tam nehledej je volným pokračováním knihy Suchý hadr na dně mořském. S Annou se tedy již důvěrně známe, vzpomínáme na její trampoty z dětství a s každou otočenou stránkou k nim přičítáme další a další, protože Anna je něco jako chodící katastrofa. Dočasně pracuje v knihkupectví, kde se na ní valí jedna trapná situace za druhou, ale potká tu i lidi, kteří do jejího životního konceptu zapadnou přesně na to správné místo. Hlavní oporu jí však do cesty přivane náhoda. Za to, že pozná Naďu vděčí svému zlozvyku stejnou měrou jako přeteklému poháru trpělivosti. Čůrající psí zadky totiž člověk zvládne obdivovat jen velmi omezenou dobu. Její život se navíc začne ubírat za novým cílem poté, co v tramvaji potká svou inspirující motivaci, k jejímuž naplnění od té chvíle směřuje.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Bookmedia.
Share:

12. 5. 2017

Manželé odvedle - Shari Lapena

Anne a Marco se vydali na večírek k sousedům a nechali své šestiměsíční miminko doma. Hostitelka si totiž nepřála, aby ho s sebou brali, rušilo by a ona chtěla uspořádat večer jen pro dospělé. Rodiče na poslední chvíli nesehnali hlídání, ale co by se taky mohlo stát. Vždyť budou hned za stěnou, s elektronickou chůvičkou a každou půl hodinu budou na střídačku chodit malou zkontrolovat. Jenže po jejich návratu domů jsou domovní dveře dokořán a postýlka prázdná. Kam se maličká poděla? Kdo se postaral, aby zmizela a proč? Kolotoč paranoidního pátrání se roztáčí.

Anne a Marco milují svou krásnou dceru a milují se i navzájem. Stejně jako ostatní manželské páry mají různé drobné neshody, ale většinou si dokážou o všem rozumně promluvit. Mimo těch nepříjemných věcí, u kterých platí jakási nepsaná úmluva, že se o nich nezačíná. Po porodu si je Anne nejistá sama sebou, s čímž se odmítá svěřit Marcovi. Marco se ji zase snaží všemožně chránit, a proto má také vlastní tajemství. Nyní, když se ocitli uprostřed noční můry a jejich nejdražší holčička je pryč, nastává opravdová zkouška jejich vztahu a pravda vyvěrá na povrch.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.
Share:

10. 5. 2017

Město zrcadel - Justin Cronin (Přechod #3)

Století hrůz a Viráků už je minulostí. Brány opevněných měst se začínají otevírat a potomci přeživších budují novou společnost. Osidlují opuštěné usedlosti a snaží se z popela vzkřísit starý způsob života. Někteří už Viráky a všechen ten strach považují jen za babské povídačky a věří ve světlé zítřky. Jenže v New Yorku se pořád skrývá Nula. Tim Fanning, první z nakažených žije jen pro pomstu. A tou pomstou má být vražda Amy, Dívky z Neznáma. To ona je poslední nadějí lidstva. Ale bude muset obětovat vše, na čem jí kdy záleželo.

I ve Městě zrcadel se vracíme mezi staré známé postavy, jejichž osud nás zajímá úplně nejvíc. Peter, Alicia, Sara, Hollis, Michael, Greer a samozřejmě Amy. Skoro všichni byli nuceni dospět a zestárnout poněkud rychleji, než by se jim líbilo, ale zatím se drží. Nyní je čeká vůbec největší výzva v životě.
Množství vedlejších, ale důležitých postav je někdy náročné sledovat, ale jakmile se čtenář zorientuje a opět se dostane do rytmu série, najednou jsou pro něj i oni nedílnou součástí historie.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.
Share:

8. 5. 2017

O překládání s překladatelem - Michael Alexa

Pamatujete si ještě na můj projekt o překládání s překladatelem?  Stále mám v zásobě pár zajímavých rozhovorů a nyní jsem se rozhodla s vámi zase o jeden podělit. Člověk by nevěřil, jak ohromné množství času uplynulo od toho posledního, ale je to tak. Tentokrát se s námi o své zkušenosti podělil "nováček" Michael Alexa.



Medailonek překladatele:
MA (nar. 1989) je doktorandem oboru polská literatura na FF MU v Brně, žije v Praze. Věnuje se překládání z polštiny a okrajově i literární publicistice. Naposledy publikoval výbor z básní Adama Zagajewského jménem Neviditelné věci (Protimluv 2015). 

Share:

6. 5. 2017

Kluk z kostek - Keith Stuart

Alexův život, jak ho znal, je v troskách. Vzhledem k neshodám s manželkou Jody je nucen opustit ji i svého autistického syna Sama, a navíc přichází o práci, kterou sice nenáviděl, ale byla v posledních letech jeho jedinou jistotou a hlavní zástěrkou pro nedostatek snahy prohloubit nebo vůbec udržet vztah se svou rodinou. Z ničeho nic je sám a má čas se zamyslet nad vším, co jeho kompletní selhání způsobilo. Pere se se svými traumaty z minulosti a uvědomuje si, že pokud rychle něco nezmění, přijde o Jody i Sama nadobro.

Alex je netrpělivý a vždy má po ruce přesvědčivou výmluvu, proč nemůže trávit čas se svým synem Samem. Není zbabělec, jen se s ním nikdy nenaučil komunikovat, postrádal ochotu mu naslouchat a pokusit se pochopit, jak moc matoucí pro Sama musí být celý ten hlučný svět. Jody Alexovu absolutní apatii a přeměnu v mistra úhybných manévrů snášela několik let, ale nyní i její pohár trpělivosti přetekl. Rozhodne se, že manželské odloučení bude pro všechny nejlepší cestou z průšvihu.

Share:

2. 5. 2017

Myslete na děti! - Ian McEwan

Soudkyně Fiona řeší komplikovaný soudní spor. Sedmnáctiletý Adam umírá na leukemii a jediné, co mu může zachránit život je krevní transfuze v kombinaci s několika léky. Vzhledem k náboženskému přesvědčení však transfuzi odmítá. On i jeho rodina totiž patří ke Svědkům Jehovovým a nemocnice se rozhodne právo podat transfuzi pacientovi bez jeho souhlasu vymáhat soudně. Nyní je na Fioně vynést rozsudek, který rozhodne o chlapcově životě či smrti. Musí se rozhodnout, co je v chlapcově nejlepším zájmu a nenechat se ovlivnit city.

Fioně táhne na šedesát a je uznávanou soudkyní Vrchního soudu. Má na kontě nespočet důležitých případů a rozhodnutí, která některým lidem změnila život. A nyní stojí před dalším téměř neřešitelným případem. Aby toho nebylo málo, mimo pracovního vytížení se jí do života přimotává manželská krize. Její životní láska se rozhodne si ještě v životě naposledy užít a věčně unavená a do práce ponořená Fiona do jeho scénáře již bohužel nezapadá.

Myslete na děti je útlá knížečka, která však skrývá ohromné poselství a nespočet námětů k zamyšlení. Podání je lehce suchopárné. Není divu, však jde o příběh ze soudního a právnického prostředí, kde je všechno nalinkováno, kde se vše do puntíku dodržuje, kde jde o formulace, o slova, o skulinky a hračičkování se slovy. Sama Fiona je lehce upjatá dáma, která se díky své profesi musela obrnit před nevídanou krutostí, násilím, psychickým týráním, zanedbáváním, náboženskými rozepřemi, trpícími dětmi, ale i přehnané empatii či snad dokonce zalíbení v některých klientech.

McEwanův styl je strohý, ale zároveň plný malebných popisů, ze kterých úplně cítíte všechny ty detaily, vůně i pocity. Akce se tu nedočkáte, zato o momenty, kdy vám zatrne a nebude vám plně lehko u srdce tu není nouze. Téma je bezpochyby těžké, takže kdo si přečte anotaci, samozřejmě nepůjde do knihy s tím, že se pročte sluníčkovým světem až k samozřejmému happy-endu. Přesto však v některých chvílích budete lapat po dechu nad chladem, necitelností a profesionalitou hlavní hrdinky, ale zároveň budete stoprocentně přesvědčení o tom, že se chová líp, než byste to kdy dokázali vy. Možná to zní zvláštně, ale ona je zároveň velmi empatická a citově založená, ale dovede dobře oddělit pracovní a osobní život. Dvě roviny, které se k sobě nyní tak nenadále přiblížily.

Autorův pohled na náboženství je naprosto unikátní. Naivita, kterou dal do vínku Adamovi vypovídá o mnohém a vysílá signál společnosti důrazněji, než by se zprvu mohlo zdát. Z dnešního pohledu je zajímavé i to, která náboženství bere v úvahu a polemice se kterými se vyhýbá. Náboženství, morálka, soudnictví, právo a vztahy, to jsou ústřední témata knihy s titulem, který se v překladu samotnému autorovi nelíbí a dle jeho názoru při zpětném převodu do angličtiny "zní strašně".

Myslete na děti není kniha k odpočinku. Je trochu těžší na mentální zpracování, což však neznamená, že by se nečetla dobře. Obsahuje hodně důležitých myšlenek a má přesně takovou hloubku, jakou se v ní rozhodnete vidět. Neapeluje, nedojímá, nedramatizuje, nebagatelizuje, ani nepodsouvá názory. Kniha tak nějak prostě plyne a je na vás, co si z ní vezmete. 


70%
Share:

Chladná krev - Lisa Jackson (New Orelans #2)

Olivia Benchettová zdědila po své babičce dar vidění. Většinou se její vize omezovaly na rozmazané, ničím zajímavé obrazy. Poslední dobou však přicházejí ve spánku, jsou čím dál tím konkrétnější a stávají se děsivě realistickými nočními můrami o brutálních vraždách. Olivia se pokusí svěřit policii. Jejich skepse však samozřejmě nezná hranic. Aspoň do chvíle, než najdou místo činu přesně v té podobě, v jaké je bláznivka z bažiny, jak Olivii přezdívají, popsala. Jak, si mohla být tak jistá detaily, pokud by sama nevraždila, nebo nebyla skutečně obdařena parapsychologickými schopnostmi?

Olivia se na sklonku života své babičky stěhuje zpět do domu, kde vyrostla a kde ji právě babička Gin vychovala. Její dětství s matkou neschopnou lásky, jejími neustále přicházejícími a odcházejícími partnery a bez otce nestálo za nic a jediné její radostné vzpomínky se pojí právě s babičkou, která, ač vzorná katolička, jako jediná Oliviiným historkám o vizích věřila a podporovala je. Sama totiž koketovala s vúdú, vykládala tarot a četla budoucnost z čajových lístků. Nyní už je však Olivia na svá děsivá vidění sama a jak se zdá, je jediným svědkem vražd, které podle všeho páchá kněz ve jménu Boha. Detektivové Bentz a Montoya se nemohou ubránit pocitu déja vu a do vyšetřování se vrhají po hlavě.
Share:

1. 5. 2017

Horká krev - Lisa Jackson (New Orleans #1)

Samanta Leedsová je psycholožka. Po několika letech okolnostmi vynucené pauzy v soukromé praxi se vrací do rádia, aby pokračovala v úspěchu své rozhlasové show, která si klade za cíl radit a pomáhat lidem, kteří seberou odvahu a své problémy se rozhodnou sdělit do éteru. Kromě zoufalých posluchačů je ale nyní Sam konfrontována Otcem Johnem. Mužem, který ji obviňuje ze spáchání těžkých hříchů, za které má dle jeho názoru Samanta brzy pykat. V New Orelans navíc začnou podezřele často umírat prostitutky, všechny uškrcené záhadným nástrojem zanechávajícím na krku usvědčující stopy a výhružky Otce Johna se již neomezují pouze na Samantino vysílání.

Samanta Leedsová se vrací z vypečené dovolené v Mexiku do neméně kruté reality. Svou práci v rádiu miluje, ale už opravdu dlouho nebyla tak vyděšená jako teď, když si záhadný cizinec její show vybral jako místo, kde by si s ní měl vyřídit staré účty a dokonce jí začal vyhrožovat i soukromě. Samantě se navíc zdá, že ji v jejím domě u jezera neustále někdo sleduje a není daleko od pravdy. Jako by toho nebylo málo, do sousedství se v tomto stresujícím období přistěhoval pohledný mladý muž, který se Samantě snaží dostat pod kůži, seč mu síly stačí a ač Sam ví, že by jeho šarmu podléhat neměla, vzhledem k tomu, jak příhodně načasované je jeho objevení se v její blízkosti, její splašené hormony hovoří jinak.
Share:

21. 4. 2017

Jedničky a nuly - Tomáš Grombíř

Přicházejí devadesátá léta, kdy jsou počítače a internet ještě v plenkách. Šedá zóna podnikání a kuponová privatizace vystřelí Adriana do top managementu v toho času rozvíjející se společnosti tunelářských bossů, později nadnárodní korporaci internetového impéria ovládající právě se rodící trh s virtuálními produkty.

Adrian byl vždycky nula. Odmalička šikanovaný starším bratrem, mezi spolužáky opomíjený, rodiči v podstatě považovaný za opožděného. On však měl pouze jiné zájmy, než jeho vrstevníci. Jakmile se přihlásil do kroužku programování, okamžitě začal vynikat pílí a výsledky i mezi mnohem staršími dětmi, které se zajímaly pouze o primitivní počítačové hry za odměnu, které směly hrát vždy na konci hodiny. Poté, co se v lidech několikrát zklamal však Adrian získal talent být ve správnou dobu na správném místě a dobrou příležitost ucítit na sto honů, což mu zajistilo první milion na kontě ještě před pětadvacítkou. A tím to zdaleka neskončilo.

Česká literatura si jede na fenoménu ztroskotanců, kteří selhávají v určitých životních rozhodnutích. V některých aspektech života jsou sice úspěšní a činorodí, ale na poli vztahů a věcí, na kterých opravdu záleží jsou totálně mimo. Jinak na tom není ani Adrian a Jedničky a nuly. Osobní život, nebo aspoň ten zlomek, kterým by se dala jeho existence mimo práci nazvat, se točí kolem bezvýznamného sexu za peníze pouze jako prostředku uvolnění napětí, nulové emoční vazby a marnění nejlepších let honbou za úspěchem, kterému však doba neopakovatelně přeje.

Kniha Jedničky a nuly má pochmurnou atmosféru devadesátek, která je pro naši současnou literaturu tak typická. Je plná kontrastů, jedniček a nul, ať už v podobě digitálních dat, úplatků či samotných lidí. Poukazuje na revoluční převraty nejen v historii, ale také na poli digitalizace a internetu. Příběh z dějového hlediska zaujme hlavně jedince, které trochu rozvoj počítačové doby a generace zajímá a kdo se v problematice alespoň povrchně orientuje. Pokud čekáte román o člověku, který ke štěstí přišel a jeho strastiplné a krví a potem vykoupené cestě k úspěchu, jste na špatné adrese. Tohle je příběh o tom, jaké to je být tím prvním, kdo má nápad, nebo si ho umí šikovně vypůjčit a našroubovat na potřeby vlastního národa. Je to příběh o Googlu, Facebooku, aplikacích, akciích, penězích a korporátních válkách. Autor má někdy sklony ke zbytečné dramatizaci a amerikanizaci zápletek, čímž lehce ubírá na autenticitě, protože se zkrátka do naší zemičky nehodí.

České prostředí je samozřejmě velkou výhodou, zejména Pražáci si přijdou na své, ale hrdinové se na několik okamžiků ocitnou i v několika malebných dědinách české republiky a také v lesklém a futuristickém Sillicon Valley.  Nechybí ani typicky český sebemrskačský a zahořklý humor, jakási rezignace na život a degradace existence na pouhé živoření.
Kniha je mimo jiné varováním před všemocnou online sítí, kde se žádná informace neztratí a každý střípek o vás se dá lehce zneužít. Pere se s tématem ztráty identity a soukromí a až na dřeň rozebírá zranitelnost každého internetového závisláka.

Prolínání smyšleného životního příběhu se skutečným světem čas od času zaskřípe a chvílemi se možná až zbytečně vleče, ale to není nic ve srovnání s tím, jak je kniha jako celek pro správnou cílovku čtivá a zábavná. Suchopárný rozvoj world wide webu podává autor jako balíček nadupaný zajímavostmi, ideály, mafií a pornem. Podobnost s osobami žijícími či zesnulými má být čistě náhodná, ale samozřejmě není těžké odhadnout, kdo byl autorovi, potažmo Adrianovi vzorem.

Jedničky a nuly jsou solidním románem z prostředí českého vysokého managementu, přitažlivým zejména pro milovníky těch "jedniček a nul", které se skrývají ve všech přístrojích, které dnes považujeme za samozřejmost.  Pokud vám nevadí lehká klišé, aspoň trochu se zajímáte o IT technologie a vyrostli jste v devadesátkách, kniha se vás pravděpodobně dotkne o něco víc, než ostatních čtenářů, kteří vyjmenovaná kritéria nesplňují. Tomáš Grombíř rozhodně ukázal, že je třeba s ním do budoucna počítat a já si jeho další případný počin moc ráda přečtu.

70%
Share:

13. 4. 2017

Patnáctý skandál - James Patterson a Maxine Paetro (Ženský vyšetřovací klub #15)

Lindsay by nejraději trávila každou volnou minutu se svým miminkem, práce jedné z nejlepších sanfranciských policistek jí však dává zabrat.
Čtyřnásobná vražda v luxusním hotelu Four Seasons je o to záhadnější, že při ní zmizí krásná svůdná blondýna, jejíž role v celém případu je nejasná. Byla obětí nebo pachatelem? Je na útěku, unesená či mrtvá? Když se ale z povrchu zemského vypaří i Joe Molinari, manžel Lindsay, detektivčin svět jak ho znala se začíná hroutit. Je Joe nějak zapletený do chladnokrevné vraždy, nebo dokonce na útěku s neznámou novodobou "Mata Hari"?

Lindsay Boxerová si naplno užívá mateřství. Julii miluje nade vše, stejně jako svou sousedku a chůvu v jedné osobě, paní Roseovou, která je jí v momentálním pracovním nasazení obrovskou oporou. Jakmile se Joe záhadně ztratí, Lindsay si její pomoci cení více, než kdy dřív. Naštěstí má také kamarádky Yuki, Claire a Cindy, se kterými tvoří už sehraný vyšetřovací tým. Do záhad, na které je policie krátká se pouští s přirozenou vervou a to by v tom byl čert, aby na Lindsayinu situaci nevrhly alespoň ždibec světla.

James Patterson a Maxine Paetro jsou sehraná dvojka. Společnými silami vydali už nespočet románů a mezi jejich korunní dílo patří bezesporu série Ženský vyšetřovací klub. Jejich spolupráce nese kýžené ovoce a jejich fantazie nezná hranic. Dokonalá souhra všech detailů, napínavé zápletky, nápaditá řešení a mistrovské zvládnutí dramatických situací z nich právem dělá autory jedněch z nejčtenějších detektivek na světě.

Čtení knih z této série je jako návrat ke starým známým. Je to pocit, jako když si oblečete svoje oblíbené obnošené džíny. Všechno zapadne na svoje místo a vyvolává ve vás pocit bezpečí a jistoty a starého známého mrazení. Patnáctý skandál se podobně jako všechny knihy se jménem James Patterson na obálce, dá snadno přečíst na jedno posezení. Přispívá k tomu nejen poutavý motiv nastíněný v anotaci, ale i neuvěřitelná lehkost náročných témat, pro knihy této série tak typická.

Patnáctý skandál se v ničem neliší od ostatních dílů série a vlastně ani ostatních "pattersonovek", což možná zní jako kritika. Je to však právě naopak. Právě ta konzistentnost a soulad mezi díly dělá sérii tak úspěšnou. Autoři mají stále co nabídnout a nějak se nebojím, že by někdy v nejbližší době došlo k vyschnutí inspirace. To ostatně naznačuje i samotný závěr knihy, který je jasným příslibem pro fanoušky série.

Patnáctý skandál nevybočuje ze zaběhnutého schématu a drží laťku již dlouho rozjeté série. Hrdinové jsou nám důvěrně známí, stejně jako peripetie jejich soukromých životů. Čtenáři se k Lindsay vrací nejen kvůli detektivní lince, ale také kvůli jejímu osobnímu životu, který krásně propojuje všechny ty roky u policie a dělá sérii tak přitažlivou pro své věrné i pro ty, kdo mají pocit, že jim již jednodílné detektivky nemají co nabídnout.

80%

Ráda bych touto cestou poděkovala nakladatelství Alpress za posktnutí recenzního výtisku.
Patnáctý skandál objednávejte zde.

Share:

11. 4. 2017

Norma - Sofi Oksanen

Norma Ross má tajemství tak velké, že ho za celý její život neznal nikdo jiný, než její matka. Ta však před nedávnem spáchala sebevraždu skokem pod metro a Norma je nyní na své starosti sama. Po pohřbu Normu kontaktuje neznámý muž, který si s ní chce si s ní promluvit a má pocit, že je to i v jejím zájmu. Ona váhá, ale zvědavost zjistit pravdu o matčině smrti, která možná nakonec přece jen nebyla tak úplně sebevraždou, je silnější.

Norma, obyvatelka bohémské čtvrti v Helsinkách, dívka, které nadměrně rychle rostou vlasy a která je více, než osamělá, se pouští do pátrání po skutečné příčině, která dohnala její matku pod kola rozjetého vlaku. Jak lze odvodit už z mimořádných růstových vlastností její kštice, nejde jen tak o obyčejné vlasy. Ty vlasy totiž propůjčují Normě neobyčejnou schopnost odhalovat zdravotní stav a emoce lidí v jejím okolí, mají dokonalé vlastnosti pro paruky a mimo jiné se dají kouřit a mají halucinogenní a až magicky léčivé účinky.

Norma je kniha o mafiánské rodině podnikající v kadeřnickém oboru, kde obchodují s fenomenálními lidskými vlasy. Jejich působnost navíc sahá i do překupnického kšeftování s dělohami, resp. náhradními matkami.
Kadeřnictví pyšnící se pověstí o nejlepších vlasech samozřejmě pase po speciálním zboží, kterým je zásoboval Anita, shodou okolností právě zemřelá zaměstnankyně kadeřnictví a Normina matka v jedné osobě. Neznámý muž, toho času již identifikovaný jménem Max Lambert, majitel Čarovlásky a jeho dvě děti, jsou odhodláni se Normě dostat na kobylku a vymámit z ní kontakt na dodavatele dokonalých "ukrajinských vlasů."
Norma navíc po matčině pohřbu objeví něco, co ji pomůže pochopit, kým vlastně je a co všechno před ní matka celý život tajila.

Zdá se vám Norma, kniha o mafiánském kadeřnictví jménem Čarovláska, obchodování s lidmi a o vlasech co se dají kouřit jako největší slátanina, o které jste kdy v životě slyšeli? Nebudete daleko od pravdy. Norma je přesně tak "nenormální" jak se na první pohled zdá. Každá z linek by mohla klidně fungovat jako samostatný příběh, ale tenhle guláš všeho od pohádky, přes gangsterský thriller po román plný magického realismu zkrátka nefunguje. Je to výsměch všem knihám o mafii je tak absurdní, že přesahuje všechny hranice té snesitelné "zvláštnosti" v záplavě obyčejných knih a absolutně nedává smysl na začátku, uprostřed, ani v závěru.

Nápad s mrtvou schránkou a jakýmsi Anitiným hlasem ze záhrobí, který má být určen pouze Normě je fantastický. Celá historie Norminy rodiny je nesmírně zajímavá a mohla by být dobrým základem pro skvělou knihu. Jenže tam se to autorce právě vymklo z rukou. Kniha jako celek je neuvěřitelně nepřehledná, matoucí, divná, a pokud si podobně jako hrdinka sem tam nešlehnete něco na nakopnutí, nejspíš pro vás bude, stejně jako pro mě, naprosto neuchopitelná, nepochopitelná a zkrátka mimo.

Normu mohu s čistým svědomím doporučit jen těm, kdo ujíždějí na krabicovém víně, skopolaminových náplastech nebo vytvářejí sbírku kuriozit a do kategorie "nejnesmyslnější zápletka roku" případně "nejnepovedenější mix žánrů" ještě nic nemají. Abyste knihu ve zdraví přežili, musíte do jejího čtení jít s opravdu otevřenou myslí, mít pro autorku slabost, případně frčet na halucinogenních látkách. Světovou knihovnu od Odeonu mám opravdu ráda, ale tohle tedy bylo šlápnutí vedle. Prakticky nikdy nehodnotím tak nízko, ale tohle byla zkrátka nejpodivnější četba roku. A tím jsem si jistá už v takhle brzy.

30%
Share:

7. 4. 2017

Poslední - Alexandra Oliva

Zoo chce zažít poslední opravdové dobrodružství, než založí rodinu a její hlavní životní náplní se stane role matky. Přihlásí se tedy do televizní reality show s názvem Ve tmě. Je to hra o vytrvalosti, soběstačnosti a schopnosti přežití v drsných podmínkách. Dvanáct soutěžících, dvanáct povah, všichni vystaveni stejným zkouškám, společně i jako soupeři. Všude je sledují kamery a každé jejich slovo je zachyceno mikrofonem. Jejich utrpení je tou nejlepší zábavou pro diváky a sledovanost vystřeluje do astronomických výšin.
V průběhu natáčení však svět zachvátí strašlivá epidemie a nicnetušící soutěžící pokračují ve hře v pustině, která kdysi bývala Zemí a kterou nyní obývá jen hrstka zázračně imunních obyvatel. Svět se stává nevlídným místem k životu, ale pro ně je vše jen součástí hry. Zoo je odhodlána se v soutěži vyšvihnout na příčku vítězů. Každou překážku bere jako zinscenovanou, každou prožitou hrůzu jako krok k cíli, jež si vytyčila a k pohádkovému jmění, které na konci čeká. Jenže televizní štáb podlehl hrozivé zkáze, stejně jako zbytek světa a oni jsou odkázáni jen na svůj důvtip...

Zoo je sportovně založená žena, která necouvne před žádnou výzvou. Ráda se učí novým věcem a těší se na prožití posledního dobrodružství, než splní velký sen svého manžela - pořídí si miminko. Soutěž a vítězství pro ni neznamenají ani tak velké peníze, ale zážitek, který si odnese a důkaz, že dokáže cokoli. Odloučení od milovaného manžela si maluje poměrně bezproblémově, vzhledem k tomu, co může získat. Když se však soutěž změní v noční můru, pochybnosti si najdou cestičku do jejího svědomí.
Share:

2. 4. 2017

Book haul za únor a březen 2017

Úvodem bych ráda poznamenala, že mi tenhle book haul byl čert dlužen. Nejen, že jsem si málem udělala kýlu při přenášení a aranžování knih, ale tři minuty po jeho dofocení na mě zazvonil pošťák s dalším přírůstkem. A jelikož bylo 31.3., tak je vám snad jasné, že jsem nemohla podvádět a nezahrnout ho do února a března (#problemyblogera).

Pozornější odhalí, o kterou potvůrku se jedná, která chybí na hlavní fotce, protože zase tak odhodlaná k tomu, aby bylo vše tip ťop v pořádku, abych všechny již uklizené knihy (jo, jsem otravně pečlivá a vzorná a okamžitě jsem vše nastrkala zpět na svá místa) zase vytahala ven a fotku přefotila, jsem nebyla.

Poslední dva měsíce byly zase trochu bohatší, než bych čekala. Nakladatelství ke mně byla štědrá (za což ještě jednou moc děkuji) a i vlastní peněženka tentokrát přispěla se svou troškou do mlýna.
Celkem mi tedy přibylo 20 kousků. Co se týče bilance nové - přečtené, není to tentokrát tak zlé, neboť jsem z těch 20 12 zvládla i přečíst (a mimo to jsem přečetla i něco z dob dřívějších).

Černooké Zuzany měly v době vydání obrovskou propagaci. Většina čtenářů již k podobným titulům přistupuje s jistou skepsí, ale slabší povahy (já) většinou stejně podlehnou. Často se za marketingovou masáží skrývá absolutně obyčejná kniha, která by se jinak prodávala sotva průměrně. To však není případ Černookých Zuzan. Je to sice celkem všedně pojatá detektivka, nicméně určité kouzlo přece jen má. Je plná napětí, překvapení i psychologie. Má zkrátka pro každého něco a tím je tak výjimečná.

Pravda v reklamě byla pro mě naopak velkým zklamáním. Pokud se právě nepohybujete mezi kreativci a markeťáky, nejspíš pro vás polovina humoru této knihy vyzní naprázdno, což je velká škoda, protože autor jistě má nápad. Dá se sice říct, že má kniha skrytý smysl a dokonce je snad i lehce motivační. Otázkou však zůstává, jestli v ní najdete to, co očekáváte. Já to bohužel hledala marně.

O Osamělosti prvočísel vím samozřejmě už celou věčnost. Nikdy jsem si však nemyslela, že by to mohla být knížka pro mě. Až po tom, co jsem se však s Ellen a Ivccou bavila o své lásce ke knihám od Odeonu, mě Ivcca tak trochu nakopla, abych Osamělosti prvočísel dala šanci. A já ji hodlám poslechnout.

K Okamžikům štěstí jsem se dostala víceméně spontánně a náhodou. Po dlouhé době jsem byla na kafíčku s kamarádkou, která se o Hartlových knihách zmínila a já dostala nepřekonatelnou chuť si Okamžiky štěstí přečíst. Hned jsme se vydaly do knihkupectví a každá jsme si pořídila jeden výtisk. Tento oboustranný román, který můžete prožít v pořadí dle vlastního uvážení mě přesvědčil, že i tady doma máme talentované spisovatele. Veroničinu polovinu jsem přečetla za necelý den a bavila mě o něco víc (začala jsem s ní). S Jáchymem jsem pak strávila víc času, kterého však také ani v nejmenším nelituji.

Noční lov se ke mně dostal poté, co jsem z prvního dílu úplně nadšená nebyla. Robert Bryndza mě však pokračováním přesvědčil, že v něm je více talentu, než jsem tušila. Noční lov je plný mrazivé atmosféry, nyní už starých známých detektivů a zvrácených motivů. Tohle mě teda bavilo!

Na Dobře mi tak se teprve chystám, Třeštíková je další autorka, na kterou je třeba si v domácích vodách posvítit.

Knížky o tématice autismu a podobně já můžu a Kluk z kostek mě nevyhnutelně zaujal i Minecraftem. Knížka má poselství a ještě navíc brnkne na tu správnou notu a je kompaktně zabalená do formy, která pohladí po dušičce a vykouzlí úsměv na tváři.

Fontána pak byla bohužel další knihou, která zdaleka nedostála mým očekáváním. Příběh samotný není vůbec špatný, ale zpracování je však takové plytké, nemastné neslané a autor jako by neuměla zacházet s vlastními nápady.

S Norou Roberts jsem ještě neměla tu čest, ačkoli už má na kontě pořádnou řádku titulů, pokud vím. Srdcová dáma mě zaujala svou anotací, tak možná opět najdu oblíbeného autora tohoto žánru (ne že bych jich měla málo).

Krásné nové ilustrované vydání Volání netvora vyšlo u příležitosti premiéry filmového zpracování, u nakladatelství Slovart. Na jejich laskavé pozvání jsem měla možnost vidět film jako jedna z prvních, setkat se s Patrickem Nessem a položit mu svou otázku. Knížka i film pro mě zůstávají spíš průměrné, ale autor sám mi padl do oka. Je to neuvěřitelný sympaťák, skutečný cynik a vtipálek a má to v hlavě neuvěřitelně srovnané. I když ve Volání netvora shledávám určité drobnosti, které mi nepřijdou jako zrovna zdravý příklad pro děti, rozhodně se do Nesse hodlám ponořit víc.

Young adult literaturu už nějaký ten pátek příliš nevyhledávám, ale My ostatní tu prostě žijem mě zaujalo nejen jménem autora, ale i zajímavým uspořádáním a celkovou premisou příběhu. Snad si napodruhé budeme s Nessem rozumět více. Přebal nekomentuji, ale pod ním se skrývá nádherná minimalistická obálka, se kterou bude radost se pyšnit na veřejnosti.

Řekni vlkům, že jsem doma bylo jednu dobu skutečným hitem, který krášlil snad každý blog na internetu. Tehdy jsem měla knížku půjčenou z knihovny asi rok a půl, ale nakonec jsem se nedostala k jejímu přečtení. Nějak jsem nebyla v tom správném rozpoložení, které jsem si ke knize představovala. Nedávno však byla ve velké slevě a já si ji impulzivně pořídila domů s tím, že třeba konečně ta nálada nastane (zatím nic).

Lisa Jackson na poli detektivky také není žádná začátečnice. Její série odehrávající se v New Orelans nyní vyšla s novými obálkami a já jsem okamžitě věděla, že si ji nemohu nechat ujít. Horká krev i Chladná krev byly naprosto skvělé a já si jejich čtení, pěkně jednu za druhou nesmírně užila. Těším se na další díly a rozhodně se na ně chystám. Naštěstí jich není úplně málo. V současnosti je v češtině venku osm dílů, takže mám o zábavu minimálně na letošní rok co se týče Lisy Jackson, postaráno.

Obětinu jsem také pořídila ve velké slevě, protože se mi od autorky moc líbilo Tak to je, tak to bude. Očekávám jízdu od začátku do konce.

No nevypadají ty knížky od Domina vedle sebe nádherně?

Poslední byl jeden z impulzivních nákupů, kdy jsem nemohla ani dospat, jak moc jsem knížku chtěla. A to jsem ani nevěděla, že je to prakticky fanfikce na Survivora, jednu z mých nejoblíbenějších reality show. Bohužel, nutno dodat, že velmi špatná fanfikce a ještě horší thriller. Kniha mě nesmírně zklamala a nebýt toho, že jsem měla opravdu dobrou a vzácnou příležitost si číst dlouho v kuse a nic jiného jsem k dispozici neměla a chtěla jsem jí dát šanci, tak bych ji asi četla pěkně dlouho. Recenzi už mám přichystanou, zveřejním ji brzy.

Patnáctý skandál, moje klasika, v žádném haulu nesmí chybět kniha se jménem James Patterson na obálce. Knížku dneska rozečtu a už se moc těším!

Stopa je sbírkou povídek uzavírajících sérii o Virátech s Tory Brennenovou v hlavní roli. Čtyři krátké povídky se čtou skoro jako román se skoky v čase. Jednotlivé příběhy se řadí mezi hlavní díly série a krásnými detaily doplňují mezírky. Potěší zejména skalní fanoušky.

Manželé odvedle jsou horkou novinkou od Knižního klubu, který je řadí po bok Dívky ve vlaku a Zmizelé - jde opět o snahu knihu prodat, nebo se skutečně vyšvihne na pomyslný stupínek vítězů mezi psychologickými thrillery?

Město zrcadel je závěrečným dílem série Přechod, které se v našich končinách nedostává zdaleka tolik pozornosti, kolik by se slušelo na ságu, která dle mého názoru svou epičností šlape na paty velikánům fantasy. Zapomeňte na všechny Divergence, Labyrinty a další dystopie, zapomeňte na Edwarda. Tohle jsou upíři, tohle je postapokalyptický svět, jak se patří. Pořádně depresivní, nesmírně tragický, pekelně temný. Justin Cronin je můj hrdina a tahle série je prostě láska. Jestli pro sebe chcete něco udělat, přečtěte si Přechod, Dvanáctku i Město zrcadel. Nakladatelství udělalo dotisk prvních dílů, tak vám nic nebrání se (na pekelně dlouho) ponořit do tohohle geniálně promyšleného světa.

No a to je za mě a moje poslední dva měsíce vše. Myslím, že jsem si vedla dobře, ale stanovila jsem si pravidlo, abych se opět dostala do mezí normálnosti a aby mě knihy pomalu ale jistě nevystěhovaly z bytu. Knihu si mohu koupit teprve v momentě, kdy přečtu pět z těch, které již doma mám. Mezi těmi pěti navíc vždy musí být ta nejnovější. Neboť stejně není nic lepšího, než přečíst si knihu "ještě teplou" z obchodu. No ne?

A co za poslední týdny přibylo vám? Chystáte se na některou ze zmíněných? Nebo mě naopak chcete od nějaké odradit? A co by mi podle vás nemělo uniknout do dalšího haulu?
Share:

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná čtyřiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na thrillery, detektivky, romány pro ženy, okrajově sci-fi, fantasy Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Kniha měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři