pondělí 29. srpna 2016

Konec řetězce - Fredrik T. Olsson

William Sandberg, vysloužilý vojenský kryptolog se po letech užírání a téměř nulových pocitů štěstí pokusí o sebevraždu. Díky zásahu policie nakonec přežije, ale následně je z nemocnice unesen tajemnou organizací za účelem využití jeho rozsáhlých a jedinečných znalostí šifer a schopnosti rozlousknout téměř jakýkoli matematický kód. Několik měsíců před ním byla unesena i talentovaná mladá sumeroložka Janine Haynesová, kterou William záhy poznává. Oba mají za úkol rozluštit jistý kód, o kterém jim tajemná organizace odmítá prozradit cokoli kromě toho, že jde o životně důležitou šifru, která by mohla změnit svět. Williamovi a Janine se však nelíbí pracovat pouze na základě části celkového obrazu. Jakmile však zjistí celou pravdu, začnou si přát, aby se po ní nikdy nepokoušeli pídit.

William již dlouho nebyl šťastný. Ztroskotané manželství a nešťastný osud jeho dcery ho zcela zlomily. Teď má však možnost přivolat všechny ty pocity, které zažíval pouze při řešení složitých šifer a kódů zpět. Navíc jde o kód zašifrovaný v lidské DNA, tedy něco, což ještě nikdy ve svém životě neviděl a jako každého správného vědce ho podobné rarity fascinují. Musí se však vyrovnat s tím, že na jeho práci možná závisí osud celého lidstva. Unese tuto zodpovědnost? Janine je ještě mladá, ale její znalosti jsou hluboké a inteligencí si nezadá s největšími žijícími génii světa. S Williamem tvoří dynamické duo, a i když je jejich spolupráce nevyhnutelná, organizaci se moc nelíbí, když spolu komunikují bez jejich dozoru. Oba za sebou zanechali své bližní, kteří nevěří, že zmizení Williama a Janine z povrchu zemského je náhoda a rozhodnou se po nich pátrat na vlastní pěst. Mají však naději na opětovné shledání?


sobota 27. srpna 2016

Nalehko - Clara Bensen

Clara a Jeff se poznali prostřednictvím internetové seznamky. Rozhodli se, že normální randění už pro ně není a že nejlépe se poznají, když spolu vyrazí na cesty. Co víc, pojedou úplně naslepo. Bez pevně daného rozvrhu, bez rezervací v hotelech, bez zavazadel, jen v tom, co budou mít na sobě. Jeff si vystačí s obsahem svých kapes, Clara si vezme kabelku, protože na jediných šatech, které si plánuje obléci, žádné kapsy nejsou. Koupí si letenku do Istanbulu a dál se uvidí. Vědí jen, že za dvacet jedna dní se vrátí domů z Londýna bohatší o zážitky a snad i o něco dalšího.

Clara si v posledních letech prošla životní krizí, která ji totálně srazila na kolena a kvůli níž nebyla schopna ničeho. Nyní se snaží dát trochu dohromady a doufá, že najde spřízněnou duši, pro kterou bude stát zato zůstat příčetná. Jeff je extravagantní profesor, který je zvyklý si maximálně užívat života a podnikat ty nejbláznivější experimenty, jako třeba žít v kontejneru. Potkají se online, padnou si do oka a rozhodnou se svůj vztah rozvinout na intenzivní a neopakovatelné cestě po Evropě.


úterý 23. srpna 2016

Dokonalý cizinec - Renée Knight

Catherine Ravenscraftová si žije poměrně poklidným a normálním životem. Po nedávném rozhodnutí, že by se pětadvacetiletý syn měl osamostatnit, se mladý Nicholas odstěhuje od rodičů a oni svůj dosavadní byt vymění za menší, se na Catherinině nočním stolku objeví thriller s názvem Dokonalý cizinec. Catherine si nepamatuje, že by si knihu vůbec pořizovala. Měla by to být fikce, ale až příliš detailně popisuje jeden den, který prožila před dvaceti lety, na nějž se dodnes snažila zapomenout a doufala, že již nikdy nepřijde na přetřes. Vždyť jediný svědek té události, který by mohl promluvit je již dávno mrtvý. Nebo snad ne?

Catherine je úspěšná dokumentaristka, má šťastné manželství a dospělého syna, který sice nedosáhl výsledků, které by si pro něj ambiciózní rodiče představovali, ale dokáže se sám jakž takž protloukat životem. Catherine nikdy nebyla mateřský typ a na jejím vztahu s Nicholasem je to citelně znát. Nyní, když se v jejím životě zjevila ta kniha, navíc začínají na povrch vyplouvat hrůzná tajemství, která by mohla mít zhoubný vliv na vše, co za poslední dvě dekády tak pracně vybudovala. Její vnější slupka, jíž ukazuje světu, se hroutí a ona s ní.

neděle 21. srpna 2016

Hrob mé sesry - Rober Dugoni

Každý kdo znal Sáru Crosswhiteovou ji měl rád. Byla vždycky veselá, obětavá, odvážná a byla nejlepší střelkyní široko daleko. Proto bylo před dvaceti lety, v roce 1993, kdy Sára beze stopy zmizela a nechala za sebou jen prázdnou dodávku, citově zasaženo celé městečko Cedar Grove. Všichni v čele se šerifem Callowayem a její sestrou Tracy ji v horském terénu okolí města hledali několik týdnů, ale bez úspěchu. Nakonec byl za Sářinu vraždu odsouzen Edmund House, zločinec, který si již dříve odseděl šest let za znásilnění šestnáctileté dívky. Tracy si však myslela svoje a nikdy se nevzdala, pátrala na vlastní pěst a nyní má konečně v ruce důkaz, že soud tehdy nebyl k Houseovi úplně spravedlivý. Je odhodlaná pro něj zajistit nové slyšení a polapit Sářina skutečného vraha.

Tracy Crosswhiteová po únosu své sestry ztratila vše, co jí na světě bylo drahé. Nikdy si nepřestávala dávat za vinu, že ji tenkrát v noci po závodě, za deště, nechala jet samotnou domů a sama vyrazila na večeři se svým tehdejším přítelem. S rodiči se po Sářině zmizení prakticky odcizili a nakonec je ztratila úplně. Odstěhovala se do Seattlu a zařekla se, že nepřestane pátrat, dokud sestřině smrti nepřijde na kloub. Dokonce se po čase stala profesionální vyšetřovatelkou vražd, i když si původně myslela, že se její život bude ubírat úplně jiným směrem. Teď se po letech vrací do Cedar Grove a doufá, že bude spravedlnosti konečně učiněno za dost.


pátek 19. srpna 2016

Řekni sbohem - Lisa Gardner (Quincy & Rainie #6)

Agenti FBI mají plné ruce práce. Se závažnými zločiny jako by se v poslední době roztrhl pytel. Policista Sal jednoho dne za stěračem svého auta objeví obálku s identifikačními průkazy několika žen, o nichž později zjistí, že beze stopy zmizely. Kimberly se setkává s jistou prostitutkou, která ji navede na stopu muže jménem Dinchara, který má skutečně zvláštní úchylku – pavouky, které nechává po svých obětech lézt a za to jim platí. Oba policisté se mezi těmito případy snaží najít spojitost a zastavit šílenství, které se kolem Dinchary odehrává. Ten však jako by se vyšetřovatelům vysmíval. Má spousty pomocníků, kteří vykonávají špinavou práci za něj a jak je známo, bez důkazů a bez těla se vyšetřování vraždy nekoná.

Kimberley je typická ženská knižní policistka. Workoholička absolutně oddaná své práci, svéhlavá, paličatá, odvážná a přesvědčená o své jedinečnosti. Její smysl pro zodpovědnost vůči vraždám a chytání zločinců se silně tluče s nově objeveným mateřským pudem a snahou o ochranu vlastního nenarozeného dítěte. Manžel Mac z jejího záměru zůstat v aktivní službě i v pokročilém stadiu těhotenství není nadšený a partnerské neshody, které se jich nikdy netýkaly, jim začínají přerůstat přes hlavu.

středa 17. srpna 2016

Sto jmen - Cecelia Ahern

Kittyin život poslední dobou nestojí za nic. Svou neuváženou touhou po chvilce slávy zničila život nevinnému člověku, televize, pro kterou pracuje s ní po jejím debaklu u soudu nechce mít nic společného, její přítelkyně a mentorka umírá na rakovinu a místo v časopise, pro který pracuje jako redaktorka je ohroženo její negativní publicitou v očích irské veřejnosti. Jedinou cestou k osobnímu i profesnímu vykoupení je článek dle posledního přání její šéfové Constance, která však ke Kittyině smůle nenechala mnoho materiálů k jeho vypracování. Pouze seznam stovky jmen lidí, kteří zdánlivě nemají nic společného. Je na Kitty aby je vypátrala a sdělila světu příběh, který skrývají.

Kitty udělala obrovskou chybu a její život je v troskách. Pomstychtiví zastánci jejího soudního rivala jí dělají ze života peklo, zemřela jí přítelkyně a vyhazov ze zaměstnání je jen otázkou času. Není divu, že se rozhodne věnovat veškeré zbytky energie splnění posledního přání své šéfové a přítelkyně Constance. Může jí to přinést více, než jen milost v časopise, nebo to bude poslední hřebíček do rakve.

pondělí 15. srpna 2016

Plavat se žraloky - Claire Bidwell Smith

Claire ve svém životě zažila mnohé. Oběma jejím rodičům byla diagnostikována rakovina, když jí bylo pouhých čtrnáct let. Claire si blížící se smrt v rodině nepřipouští, nebere ji jako něco co by se jí týkalo, až ji nakonec zastihne nepřipravenou. Vyrovnává se s ní po svém. Prožívá si období vzdoru, lítosti a větší osamělosti, než kdy dřív. Snaží se, aby otec před smrtí zjistil víc o své minulosti, kdy působil ve druhé světové válce. Vyčítá si všechny ty věci, které nestihla sdílet se svou milovanou matkou. Vyprávění pokrývá od čtrnácti let celý její dosavadní život a čtenář má po přečtení pocit, jako by ho celý prožil s ní.

Zapomeňte na všechny ty rádoby srdceryvné příběhy o nemocech a smrti, které však probíhají pouze na pozadí milostného příběhu, jen aby ho učinily dramatičtějším. Tohle je bolestně opravdové a s každým dalším přečteným slovem se balvan smutku ve vašem žaludku zvětšuje. Claire čtenáře autobiograficky provází svým zbabraným životem plným svinstva. Lze zde vypozorovat určité cykly, které se neustále opakují a fakt, že jakmile se všechno začne obracet k lepšímu, najednou se vrátí tragická minulost a zakousne se do každé šťastné částečky těla. 

sobota 13. srpna 2016

Čtrnáctý hřích - James Patterson (Ženský vyšetřovací klub #14)

Lindsey Boxerová se ani na chviličku nezastaví. Je to sotva devět měsíců, co se jí narodila krásná zdravá holčička, ale povinnosti a zločinci neberou ohled na radosti osobního života. Ve městě řádí zlodějský gang, který terorizuje obchodníky mající při sobě velkou hotovost. Nejhorší však je, že se gang vydává za policisty, nebo ještě hůře, lupiči jsou opravdoví policisté v maskách. Navíc to vypadá, jako by měli vazbu na drogové podsvětí. Je na Lindsay a jejím parťákovi Richiem Conklinovi, aby odhalili totožnost gangsterů a zastavili krvavou stopu, která se za zloději táhne.


Lindsay je v jednom kole. Má však to štěstí, že má po boku skvělého a milujícího muže Joea, který se stará o jejich rozkošnou dcerku Julii, perfektního parťáka Richieho, za kterého by dala ruku do ohně a tři senzační kamarádky Yuki, Claire a Cindy, se kterými již dávno a napůl v legraci založily Ženský vyšetřovací klub. Policistka, koronerka, právnička a reportérka, těžko byste hledali dynamičtější tým pro řešení zločinů. Lindsay je sice v čele oficiálního vyšetřování, ale ani její přítelkyně nezůstávají pozadu a přispívají svou troškou do mlýna. Cindy je nově navíc spisovatelkou a Yuki se chystá udělat zásadní krok ve své kariéře.


neděle 31. července 2016

Sexznam - Joanna Bolouriová

Před rokem Phoebe přistihla svého přítele Alexe v posteli s jinou ženou. Po poslední divoké Silvestrovské oslavě si tedy řekne, že už má dost single života a trápení se kvůli pitomci, který si to nezaslouží. A kdy nastane lepší chvíle na životní změnu než v období novoročních předsevzetí? Phoebe sestaví seznam deseti věcí, které by ráda v následujícím roce vyzkoušela. Ale ne tak ledajakých věcí. Chce trochu okořenit svůj ubohý sexuální život a vyzkoušet radovánky, na které byla vždycky příliš upjatá ona, nebo její tehdejší partneři. Teď už jen najít někoho, kdo jí se vším tím sexem pomůže a nová Phoebe bude na světě.

Phoebe pracuje v reklamní redakci The Post, poslední dobou trochu moc kouří, pije a pořád nemůže zapomenout na svého bývalého, který jí tak ublížil. Naštěstí má svou praštěnou kamarádku Lucy, která to s chlapy umí jako nikdo jiný a nejlepšího kamaráda Olivera, který ji vždycky dokázal povzbudit a rozesmát ve chvíli, kdy se cítila pod psa. Nyní je rozhodnutá způsobit revoluci ve svém sexuálním životě. Jenže s kým? Měla by sbalit Briana od nich z kanceláře? Nebo snad kolegu Paula? A co kdyby vyjela po Oliverovi, chlápkovi, kterého zná už šestnáct let, který má v posteli snad ještě více zkušeností, než Lucy a riskovat, že jejich dlouholeté přátelství vezme za své?

středa 27. července 2016

Čtení o čtení

Jsem člověk, který se neumí nudit. Zkrátka nevím jak na to. Pořád se něčím zaměstnávám a nudě prostě nedám šanci. Přesto, že by se některé z činností, kterým se s labužnickým potěšením oddávám sotva daly považovat za vzrušující, nikdy bych čas, který si vyplňuji podle svého gusta neoznačila za zabitý. 
Baví mě hodně věcí, které se ani čtení netýkají (což je mimochodem téma, na které mám připravený článek - zajímalo by vás to, nebo jste spíš fanoušky striktně monotématických blogů?), takže se můj život nedá považovat za monotónní rutinu a já jsem každý den vděčná za to, co mám. Ale teď už k tématu.

Už vás někdy napadlo bilancovat čas, který strávíte "čtením o čtení" a který byste mohli věnovat skutečným knihám? Považovali jste někdy tento čas za ztracený?

neděle 24. července 2016

Hledám přítelkyni pro konec světa - Tiffanie DeBartolo

Beatrice, tvůrkyně extravagantních šperků si z náhlého popudu koupí magazín Weekly a zaujme ji inzerát "JSOU-LI tvé myšlenky čisté, hledám přítelkyni pro konec světa." Vždycky seznamování podobným způsobem odsuzovala, ale originalita a hloubka těch pár slov ji dokonale odzbrojí. Rozhodne se zavolat na uvedené číslo a do života jí vstoupí Jacob Grace, spisovatel a ten nejdivnější člověk, kterého kdy poznala. V momentě, kdy ji tenhle muž poprvé osloví jako Trixie, je jí jasné, že on je právě tím kouskem skládačky, který chyběl, aby její život začal dávat smysl.

Beatrice vyrostla mezi lidmi, kteří se mohou nazývat společenskou smetánkou. Právě dětství v luxusu, zato v ne právě ideální rodinné atmosféře se podepsalo na jejím pozdějším postoji k životu. Nemůže vystát snobské chování a okázalost obyvatel Los Angeles a zavrhuje každého, kdo život ve druhém nejlidnatějším městě ve Státech miluje. Není divu, že ji okouzlí podivínský Jacob, se svou neotřesitelnou vírou ve svou životní filosofii, se kterou se nedá polemizovat. Právě jeho láska k životu Trixie nabíjí energií a vírou, že v lidech ještě zůstalo něco, pro co stojí za to žít. 

čtvrtek 21. července 2016

Obyvatel - Francis Cottam

Juliet se jednoho dne nečekaně vrátí po náročném dni v práce dřív a přistihne svého manžela v posteli s jinou ženou. Její dosavadní život se hroutí a ona je nucena najít si nové bydlení. Všechny cenově dostupné byty v Brooklynu jsou však otřesné, nebo zahalené podivnou atmosférou díky pohnuté minulosti, která se tu odehrála. Nakonec však Juliet narazí na byt snů. Nebo si to aspoň myslí...
Po zabydlení jí však začne připadat, že je v bytě na každém kroku pod dohledem. Občas ji i vystraší podivné zvuky, nebo více než přízračné siluety.

A to je vlastně prakticky vše, o co v knížce jde. Nedá se však říct, že by již anotace vyzrazovala celou knihu. Nejdůležitější je totiž ponurá atmosféra a to, jak se autorovi brilantně povedlo popsat vnitřní pocity strachu a bezmoci člověka, který není nikdy sám. Juliet je sympatická, racionálně založená žena, která nevěří na přízraky, ale po zradě svého manžela má na celém světě jen dva blízké lidi. Svou kamarádku Sydney a jejího manžela Mikea. Všichni jsou moc sympatičtí a jako postavy je budete neradi opouštět. 

Obyvatel je kniha, ze které skutečně mrazí. Pokud jste ten typ, co se u knih nebojí, tady vás postihnout minimálně lehce nepříjemné pocity. Za každým rohem budete očekávat zradu a pro jistotu oťukáte všechny zdi ve svém bytě, jestli se za nimi nikdo neschovává. To že jste paranoidní totiž přece neznamená, že vás nikdo nesleduje.

úterý 19. července 2016

Jeden plus jedna - Jojo Moyes

Jess Thomasová každodenně dře ve dvou zaměstnáních a přesto se svými dvěma dětmi žijí z ruky do pusy a věčně se u nich povalují nezaplacené složenky. Její bývalý manžel před dvěma lety rodinu zadlužil a utekl a od té doby na své děti nepřispěl ani libru. Jessiin nevlastní syn Nicky se navíc kvůli své odlišnosti potýká ve škole se šikanou a mladší Tanzie, malý matematický génius, má možnost se přihlásit na soukromou školu pro nadané děti, ale školné zdaleka převyšuje rodinný rozpočet. Jess by za své děti i dýchala, kdyby to bylo možné a tak se odhodlá k něčemu, co by za jiných okolností nikdy neudělala. Když v taxíku najde značnou částku peněz, o kterých ví, komu patří, učiní nelehké rozhodnutí. To ale ještě neví, že se jí stane osudným.

Jess je ještě mladá, ale už si toho prožila víc, než většina lidí za celý život. Není ale zvyklá si stěžovat, nebo fňukat nad nespravedlností světa. Jejím heslem je "však my už to nějak zvládneme, nějak to vymyslíme, všechno vyřešíme". Její nezdolný optimismus je to, co ji drží nad vodou. Své dvě děti miluje nade vše a Nicky a Tanzie jí to oplácejí stejnou mincí. Neopomenutelným členem rodiny je i obrovský uslintaný pes Norman, který je důležitou součástí celého příběhu.
Ed Nicholls je arogantní boháč, který se však nečekaně ocitl v pěkném průšvihu. Je proti němu vedeno trestní stíhání a jeho otec na tom je zdravotně velice špatně. 
Mohou si tihle dva lidé z naprosto odlišných poměrů navzájem změnit život?

neděle 17. července 2016

Čtenáři z Broken Wheel doporučují - Katarina Bivald

Po prodeji knihy na jistém internetovém bazaru si švédka Lisa Lindqvistová začne dopisovat s američankou Amy Harrisovou. Je mezi nimi bezmála čtyřicet let věkového rozdílu a dělí je od sebe oceán, ale sdílí stejnou lásku ke knihám a vyměňují si názory i výtisky svých oblíbených literárních děl. Po dvou letech korespondence Amy pozve Lisu na prázdniny k sobě do malého městečka Broken Wheel v Iowě. Jenže než Lisa dorazí, Amy zemře. Obyvatelé městečka se však Lisy ujmou, protože by si to tak Amy údajně přála. Pro Lisu, která většinu svého života strávila s přáteli, kteří žili jen na stránkách jejích knih, je nenadálá upřímná pozornost tolika lidí trochu šok. Poklid amerického venkova se jí však dostane pod kůži a ona si zoufá při představě, že zanedlouho bude muset od všech těch lidí, které po pár týdnech může nazvat přáteli, odjet. Obyvatelé Broken Wheel to cítí stejně a tak se rozhodnou vzít věci do vlastních rukou, jak je jejich zvykem.

Lisa je osmadvacetiletá, trochu asociální a zasněná knihomolka. Lisini rodiče nikdy neschvalovali její výběr kariéry a tak vždycky žila tak trochu ve stínu své úspěšnější mladší sestry
Amy byla naopak ve svém městečku váženou dámou. Všichni ji měli rádi a ona zase nade vše milovala je. Během knihy se dozvídáme detaily o její ne vždy radostné minulosti a dalších obyvatelích Broken Wheel a jejich pohnutých osudech. Za zmínku stojí i alkoholik George (jehož linka byla rozhodně ta nejuvěřitelnější a nejzajímavější), provozovatelka restaurace Grace, která se vlastně nejmenuje Grace a libuje si ve střelných zbraních, pohledný, ale věčně zamračený Tomsvobodná matka Claire, nábožensky založená Caroline, které příliš záleží na tom, co si o ní myslí ostatní či zamlklý John, jediný černoch v Broken Wheel. Všichni dohromady tvoří rozmanitou směsku, která má za úkol postarat se o čtenářovu zábavu.

čtvrtek 14. července 2016

Když pan Pes kousne - Brian Conaghan

Dylan Mint má Tourettův syndrom. To v praxi znamená, že má občas pohybové a zvukové tiky a neovladatelnou chuť nadávat a křičet a to zejména v situacích, kdy je nervózní a kdy se to pochopitelně nejméně hodí. Chodí na Drumhillskou střední pro děti se speciálními potřebami, má nejlepšího kamaráda Amira a milující mámu, která při něm vždycky stojí. Jednoho dne při návštěvě lékaře zaslechne, že v březnu pro něj život, jak ho zná končí a řekne si, že do té doby musí stihnout tři nejdůležitější věci. Mít opravdovej pohlavní styk s holkou, najít kamarádovi Amirovi nejlepšího kámoše a zařídit, aby se mu lidi neposmívali za to, že je z Pákistánu a dostat tátu z války.

Dylan Mint je normální puberťák. Kromě klasických tužeb a překážek dospívání ho však trápí taky Tourett. Většinu času se ho snaží potlačovat, ale čím více ho upozaďuje, tím větší tlak ho sužuje a když se pak pan Pes prodere na povrch, je lepší se držet dál, protože on i kouše. V Drumhillu je spousta dětí, které jsou na tom ještě mnohem hůř, ale přesto se mezi nimi najdou pitomci, kteří se dovedou Dylanovi a Amirovi posmívat. Drumhill je škola jako každá jiná a hierarchie tu panuje stejně jako kdekoli jinde. Dylan je však odhodlán se postarat, aby se ostatní přestali posmívat Amirovi kvůli jeho původu. A když se mu při této rytířské misi povede sbalit Michelle Malloyovou, tak to bude úplný splněný sen.

úterý 12. července 2016

Losí hovno - Lars Simon

Torsten si žije obyčejným, spíše trochu nudným a zpackaným životem ve Frankfurtu. Jednoho dne mu však zavolá žena, která obrátí jeho budoucnost vzhůru nohama. Podle jejích slov totiž zdědil po své tetě Lillemore, kterou ani pořádně neznal, statek ve Švédsku. Rozhodne se, že se tohoto nečekaného daru chopí jako příležitosti k životní změně. Dá výpověď ve svém dosavadním zaměstnání, které ho vlastně ani nebaví, odjede do Švédska a splní si svůj sen - stane se spisovatelem v holinkách. Představuje si, jak ho švédská příroda inspiruje a nedá se odradit ani svým otcem, který tvrdí, že Gödseltorp, neboli místo, kde se Torstenův nový statek nachází, je zatuchlá díra plná vypatlanejch debilů. Jenže jak známo, rodiče mají vždycky tak trochu pravdu. 

Torsten poslední dobou nebyl právě spokojený. V práci to stojí za starou bačkoru, jeho vztah s Tanjou, která je věčně nabroušená už nějakou dobu stagnuje a ani jeho terapeut si s ním moc neví rady. Když se ale dozví o svém dědictví, žilami se mu rozlije naděje na lepší zítřky a upne se na svůj plán stát se úspěšným spisovatelem, díky své knize o muži ve středním věku. Torsten pije snad všechny druhy kafe, nebojí se dobrodružství, rád zkouší nové věci, nikoho neposlouchá a nepatří k nejbystřejším lidem na této planetě. Vlastně by se dalo říct, že Torsten je totální pako a navrch šílený smolař

Nebýt všech těch vulgarit, drog a násilí, kniha by mohla vyvolávat dojem, že je určená pro mnohem mladšího čtenáře. Znáte to, když jsou v knížce náznaky, které čtenáře trknou až zpětně? To není případ Losího hovna. Tady máte náznak, nebo pokud máte mozek větší než rozinku, spíš doslovné vyzrazení pointy a o třicet stránek dál si danou informaci uvědomí i hlavní hrdina. V Losím hovně tedy není nic nepředvídatelného. Ne, že by se o tajemnou a překvapivou atmosféru autor nesnažil, ale ti chápavější se žádného velkého šoku nedočkají. 

Už z názvu knihy samozřejmě plyne, že je třeba Losí hovno brát s velikou nadsázkou. Jakmile se rozhodnete od knihy neočekávat nic, než důvod k pobavení, skutečně si ji budete schopni užít. Celý příběh je groteska, bez špetky seriózně laděné příběhové linky. Ta by se však do bizarního městečka Gödseltorp ani nehodila. Najdete zde totiž například jednookou krávu, benzínku z obsluhou jak ze Stephena Kinga, starého nevrlého odbojáře s karabinou, válečná vozidla a zlaté, dávno ztracené poklady

Díky této knize se také možná naučíte základy švédštiny. Zprvu mě trochu vyděsilo, že suverénně používané fráze nemají překlad, ale pokud máte cit pro jazyky, brzy zjistíte, že když se budete opravdu soustředit, pointa švédských vět vám velmi rychle dojde. A pokud budete při čtení trochu přemýšlet, nejspíš vás napadne, že na konci se nachází slovníček (mě to nenapadlo, ale co, aspoň jsem se přesvědčila, že by mi švédština určitě šla!).

Losí hovno je průměrnou knihou, kterou radši během jednoho dne přelousknete až dokonce, než abyste to s ní vzdali. Je na ní přece jen něco okouzlujícího. Snad to, že autor nic nebere vážně, nechybí mu smysl pro humor, ani odvaha k zesměšnění tolika různých věcí a lidí. Bez obalu bagatelizuje menší i větší problémy nejen švédského a německého národa a nebojí se všechno říct takzvaně na plnou hubu. Jako své mluvčí si dokázal sestrojit zábavné a zároveň lidové postavy, od kterých výstraha nevyznívá tak zlověstně. Groteskní příběh, který vám v paměti pravděpodobně neutkví nikterak dlouho, nicméně ani tak nebudete jeho přečtení litovat.

55%
neděle 10. července 2016

Úkryt - Lisa Gardner (D.D. Warren #2)

D.D. Warrenová se opět ocitá uprostřed vyšetřování, které otřese jejím životem. Šest malých holčiček je nalezeno ve stavu mokré mumifikace v podivném podzemním úkrytu, který mohl a nemusel sloužit zároveň jako vězení. V rozumném časovém horizontu je znám pouze jeden obdobný případ, který ale jeho oběť na rozdíl od holčiček přežila. Vzhledem k nevelkému množství důkazů je však jasné, že tento bunkr nemůže mít na svědomí stejný člověk. Bostonská policie je na základě zlatého medailonku schopna identifikovat jednu z obětí jako Annabelle Grangerovou. Případ se však zamotává v momentě, kdy se poté, co je prohlášena za mrtvou, pravá Annabelle Grangeová přijde přihlásit na policii. Kdo je tedy dívka, která zemřela a byla pohřbena v podzemním úkrytu? A jakto, že je Annabelle tak nápadně podobná Catherine Gagnonové, která byla ve dvanácti letech vězněna v podzemí úchylem a psychopatem Richardem Umbriem? Souvisí spolu nakonec tyto dva případy?

Annabelle nikdy neměla nic, co by se dalo nazývat domovem. Její rodiče ji sice milovali, ale ona každý den trávila ve strachu, že přijde domů a zase budou v předsíni stát sbalené kufry a oni se přestěhují na další neznámé místo, zvolí si nová jména a ona bude muset jít do nové školy. Od jejích sedmi let nikdy nikde nestrávili více, než osmnáct měsíců. Měli se čeho bát? Před čím vlastně utíkali a proč malá Annabelle strávila tolik času lekcemi sebeobrany? Co jí otec celý život tajil?
D. D. Warren byla před nedávnem jmenována seržantkou bostonské policie a dostala na starost další nezáviděníhodný případ. Na pomoc si přivolala nového kolegu a bývalého milence Bobbyho Dodge, který kdysi, ještě jako člen elitní ostřelovačské jednotky pracoval na případu Catherine Gagnonové. Podaří se jim společně dopadnout zloducha, který je za nechutné činy zodpovědný? Bude jejich společná minulost na obtíž, nebo je nový případ sblíží? A co Bobbyho ostatní milostné eskapády?

Úkryt je druhým dílem série o D.D. Warren, která již dnes čítá rovných osm kousků. Samotná seržantka měla být původně vedlejší postavou, ale vyšvihla se na hlavní protagonistku. Mimo perfektní promyšlenosti zápletek a propracovanosti děje je tvroba Lisy Gardner i velice nápaditá. Autorka provozuje webovou stránku "Zabij svého přítele", kde její čtenáři mohou nominovat své kamarády a vítězné jméno se pak objeví v její knize, pochopitelně jako mrtvola. Sama autorka také používá jména ze svého reálného světa a bez skrupulí svým přátelům ubližuje, nebo naopak jim  přisuzuje vlastnosti, které nemají.

D. D. Warren je tvrdá jak kámen, trochu bručounka, dlabe jako řidič náklaďáku, ale má srdce na pravém místě. Její postoj je nutnou maskou ke zvládnutí náročného povolání vyšetřovatelky vražd a zachování své lidskosti. Navzdory sarkastickému vystupování a absenci úsměvů s každou obětí soucítí a vraždy dětí jsou pro ni velice osobní. Nevzdá se, dokud nedopadne pachatele a za svou práci by položila vlastní život. 

Kniha má poněkud pomalejší rozjezd, ale jakmile se dostanete do víru dění (což se stane po zhruba šedesáti stranách), nebudete moci přestat číst. Vyšetřování se ubírá nejrůznějšími směry a zásadní informace ohledně pachatele přichází klasicky velmi příhodně při závěrečné dramatické honičce s časem. Pochmurnou atmosféru autorka dovedně buduje po celou dobu a ačkoli máte během čtení nespočet tipů ohledně pachatele, pravděpodobně stejně jako vyšetřovatelé na vše koukáte ze špatného úhlu a v závěru vás čeká menší šok, infarktové stavy a rozmašírované palce. 

Děj sledujeme z několika pohledů, což jen umocňuje pocit zvědavosti, který nás sužuje, když se najednou z jedné linky přesuneme k jiné. Každý z hrdinů má svůj unikátní příběh, který graduje v průběhu celé série, není však nezbytně nutné díly číst v pořadí, ve kterém byly zamýšleny. Celá kniha se drží bezchybné logiky, selského rozumu a nenachází se v ní žádné přešlapy, které by narušovaly zážitek ze čtení. 

Úkryt mě přesvědčil, že i starší tvorba Lisy Gardner stojí za přečtení. Její knihy jsou zajímavé, čtivé a i když nejsou prvoplánově zábavné, najdou se v nich i vtipné hlášky. Jejich hlavní výhodou je však jednoznačně napětí, překvapení a neotřelá zápletka, která je vždy vyřešena naprosto korektním a autentickým stylem. Lisa Gardner nestvořila žádné superhrdiny, neudělila postavám podezřelé dávky štěstí, pošetilost jde v jejich případě stranou ve prospěch inteligence a rozvážného rozhodování a spravedlnost vítězí nad zločinem právě tak často, jako v reálném životě. 


80%
čtvrtek 7. července 2016

Audiokniha Koniáš - Konec vlka samotáře - Miroslav Žamboch (čte Pavol Smolárik)

Koniáš je silný muž zvyklý spoléhat sám na sebe, své zbraně, vypracované tělo a dokonalou sebekontrolu. Je to štvanec, žoldák, chladnokrevný zabiják, ale přesto má v sobě cosi lidského. Pokud patříte k té hrstce lidí, které v životě miloval, nikdy vás nezradí a nedovolí, aby vám někdo ublížil. Nyní už ale stárne. Život na stezce je čím dál těžší, jizev z boje přibývá, neboť už není tak rychlý jako dřív. Nepřátelé se srocují a nikdo si nemůže být jistý, kdo na čí straně stojí.

Koniáš je jeden z nejošklivějších mužů planety. Vzhledem k četným jizvám a dalším tělesným vadám by sice v soutěži krásy pohořel, jakmile však dojde na boj tělo na tělo, ještě nepotkal rovnocenného soupeře. Se svými železy si rozumí lépe, než s jakoukoli lidskou bytostí, snad s výjimkou Annemari Dask, kterou kdysi doprovázel a dodnes na jejich společné putování nezapomněl. Nyní se ocitá v situaci, kdy o tři roky starší Annemarii může zachránit ze spárů mocenských manipulací. To, že při tom prolije spoustu krve mu pochopitelně nečiní nejmenší potíže.

Miroslav Žamboch je jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších českých autorů fantastiky. Na svém kontě má přes pětatřicet titulů a i když spisovatelská činnost není tím, co ho primárně živí, talentu má na rozdávání. Vymyslel nespočet hrdinů, do jejichž světů se s nadšením a opakovaně noří jeho zejména čeští a polští fanoušci. Pětidílná série o vlku samotáři je zakončena právě tímto dílem, který perfektně završuje Koniášovu cestu strávenou na stezce. 

Není mi jasné, proč se nakladatelství Wolker & Volf rozhodlo vytvořit audioknihu právě (pouze a jedině) z posledního dílu cyklu o Koniášovi. Útlá knížečka (a sotva necelé tři hodiny dlouhá audiokniha) sice funguje i samostatně, ale bez znalosti reálií světa a Koniášovy minulosti tak trochu ztrácí šťávu. V ději se pravděpodobně vyznáte i pokud se s Koniášem setkáváte poprvé, nicméně ve vaší paměti takhle samostatně tenhle otrhaný zjizvený poutník pravděpodobně nezanechá žádnou výraznější stopu. 

Pavol Smolárik, herec mnoha divadel a muzikant v několika hudebních uskupeních se se svým poněkud monotónním projevem na Koniáše, jakožto chlápka prakticky bez emocí poměrně hodí, nicméně pro žoldákovu audiopodobu bych přece jen čekala někoho ještě trochu víc chraplavějšího a drsnějšího. Audiokniha je rozdělena na čtrnáct kapitol, které jsou od sebe odděleny dramatickou hudební vložkou, která posluchače vždy maličko probere a připraví na další část knihy. Bez těchto oddělovačů by možná bylo chvílemi obtížné sledovat děj, neboť vypravěč se vyhýbá jakékoli dramatizaci nebo práci s hlasem. Absenci uměleckého ztvárnění Koniáše však nepovažuji za závadu. Jestli nějaká knižní postava nepotřebuje dokreslovat vokálními změnami, je to právě Koniáš, neboť ani on se nevyžívá v dramatizaci. Bere život takový jaký je, neprožívá ho, on jím prostě proplouvá. 

Sečteno podtrženo, Koniáš - Konec vlka samotáře je jednoznačně zdařila audiokniha určená zejména pro skalní fanoušky autorovy tvorby, kteří jsou seznámeni s Koniášovou barvitou a krvavou minulostí. Nehodí se jako kulisa k usínání. Je třeba se na děj skutečně soustředit (to však platí skoro pro všechny audioknihy) a vnímat veškeré drobné náznaky, které autor do děje dovedně vložil. Propojování událostí a završení Koniášova putování je nejlepší, jaké si mohl autor vymyslet a jeho fanoušci přát. Nezbývá nám než doufat, že se audio nakladatelství pustí i do ostatních dílů a i ti, kdo prošvihli klasickou knižní podobu, si budou moci doplnit mezery. 

70%


Ráda bych touto cestou poděkovala internetovému obchodu palmknihy.cz za poskytnutí recenzní audioknihy.
Koniáše můžete zakoupit zde.

středa 6. července 2016

Tady byla Britt-Marie - Fredrik Backman

V Borgu už mimo fotbalu skoro nic nezbylo. Finanční krize možná už trochu polevila ve zbytku světa, ale v malé zapadlé vesničce u silnice se usídlila a drží se jako obzvlášť houževnatá skvrna na límečku košile. Zůstala tu už jen pizzerie, která funguje zároveň jako obchod, zdravotní středisko, pošta a autoservis. Znáte to, občané Borgu prostě dělají co umí. A do tohoto místa, kde lišky dávají dobrou noc, se vypraví Britt-Marie. Žena, která šedesát tři let žila život někoho jiného a snila cizí sny. Nyní ale opustila manžela, který ji podvedl a to byla jedna z nejtěžších věcí v jejím životě. I se svým bílým proužkem na prsteníčku, který nepochopí nikdo, kdo posledních čtyřicet let denně nenosil snubní prsten se vydává vstříc jediné práci, kterou bez jakékoli pracovní zkušenosti mohla dostat a která se jí stane něčím mnohem víc, než obyčejnou povinností. 

I když soudit lidi se nesluší, dalo by se říct, že Britt-Marie je hašteřivá babizna. Že je pasivně agresivní, sociálně nekompetentní, miluje seznamy, nedá dopustit na čisté košile, jedlou sodu a perfektně nablýskaná okna, nechápe, proč by někdo chtěl řadit příbory v šuplíku jinak, než v tom jediném správném pořadí (vidličky, nože, lžíce) a velice dbá na to, co by si pomysleli lidi. Nikdy by neodjela na dovolenou, aniž by vyčistila matraci, protože co kdyby náhodou umřela a domovník by viděl její zaneřáděnou matraci. A samozřejmě nemá předsudky a nikdy by na nikoho nedotírala. Nesnáší fotbal a přesto se proti své vůli stane trenérkou fotbalového mužstva. A rozhodně změní něčí život.

Fredrik Backman si mezi českými čtenáři vybudoval senzační reputaci již svými dvěma tituly Muž jménem Ove a Babička pozdravuje a omlouvá se a knihou Tady byla Britt-Marie svou pozici jen upevňuje. Jeho okouzlující styl si vás získá, ať už chcete nebo ne a při čtení si poměrně důvěrně osvojíte schopnost pobaveně zafrkat, o které se tak často v knihách píše, ale dodnes vám nebylo jasné, jak takový zvuk přesně zní. A klidně ho budete vyluzovat i na veřejnosti. A ano, bude vám úplně jedno, co si asi lidé pomyslí. Vždyť odsuzovat někoho jen proto, že frká se přece nesluší. 

Během čtení nepochybně několikrát Britt-Marii v duchu nazvete různými jmény, ale ne ve zlém, protože vy přece nemáte ve zvyku lidi soudit jen na základě jejich neuróz a toho, co z nich udělal život ve stínu někoho milovaného. Možná si zanadáváte, určitě se zasmějete a pravděpodobně se vám několikrát bolestně sevře srdce úzkostí. Budete jásat a obdivovat, jak moc může něčí přítomnost ovlivnit život druhých, jak velký vývoj může během krátké doby člověk prodělat a uvidíte  jak je důležité ocenit práci a obětavost druhých a nebrat ji jako samozřejmost. 

Fredrik Backman to opět dokázal. Nenásilně a z humorem nastínil spoustu životně důležitých pravd, podnítil v člověku tolik emocí, kolik se do něj v danou chvíli vešlo, otevřel oči škarohlídům a srazil hřebínek arogantním chytrolínům. Zdůraznil, že někdy i obyčejné "díky" může změnit pohled na věc a že někdy stačí jen vyleštit okno a hned vidíte svět jinak. Vypíchnul důležitost loajality, ale i naopak nezávislosti a odpoutání se od bezpečí a důležitosti riskování ve jménu něčeho vzrušujícího. 

Tady byla Britt-Marie za mě osobně vede před Babičkou. Je tak nějak víc ze života, humor je mi mnohem bližší a ne že bych se s Britt-Marii uměla ztotožnit, to vůbec ne, ale dovedu si představit, že by mi časem přirostla k srdci. Ne proto, že bych ji litovala, ale prostě tak, jak se to někdy mezi lidmi stává. Pokud máte náladu na vtipnou knížku, která vás rozesměje nahlas, rozesmutní a která obsahuje postavy, které si nevyhnutelně oblíbíte, Tady byla Britt-Marie je to, co potřebujete. Přečtete ji klidně za den a i tak se vám v srdci usadí na pěkně dlouho. 


90%

Ráda bych touto cestou poděkovala internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzní e-knihy.
Můžete si ji pořídit zde.
pondělí 4. července 2016

Book haul za květen a červen 2016

Zkouškové je za námi, léto se aktivně hlásí o slovo a to znamená i #vicecasunacteni. Za poslední dva měsíce se moje knihovnička opět značně rozšířila a já hlásím přírůstek devíti kousků. I když jsem měla poslední dobou pocit, že nevychází nic moc, co bych nutně potřebovala, nakonec se to nějak zvrtlo a já jsem slintala po spoustě novinek (což stále platí). 

Navzdory poměrně našlapanému rozvrhu povinností jsem stíhala i hodně odpočívat (jak jinak než s knihou) a tak mohu hrdě říci, že většina novinek nezůstala nepřečtená a já se tak držím svého předsevzetí knihy nejen hromadit, ale i číst. 

Bez šance už sice úplně horkou novinkou není (v originále je starší než deset let), ale já jsem jejímu šarmu dlouho odolávala. Ne že by se mi hnusil koncept rozpojování, nebo něco podobného, ale zkrátka jsem byla všemi těmi dystopiemi už trochu přesycená. Nakonec jsem se však ke čtení dostala a nelituji. Není to žádná nezapomenutelná pecka, nicméně když vezmeme v úvahu, že světlo světa spatřila dávno před mánií po Hunger games, musím smeknout pomyslný klobouk.
Jako největšímu fanouškovi a propagátorovi knihy Ready player one mi nemohlo uniknout její nové krásné vydání. Sama jsem si v současné době knížku koupit nemohla, ale mám to štěstí, že mám v životě člověka, který mi naslouchá a plní mi co mi na očích vidí a jednoho krásného dne mě překvapil právě touto knížkou a já se málem zbláznila radostí. DĚKUJU TI, že tu pro mě jsi ♥
Koho zajímá, zda se nová nějak obsahově liší od staré - zaznamenala jsem jen jiný přepis jmen Shoto a Daito (nyní Šótó a Daitó, což jak jsem se doslechla je zcela korektní přepis z japonštiny) 


Tady byla Britt-Marie jsem původně zakoupila jako dárek babičce k narozeninám. Jí však tvorba Fredrika Backmana nějak nepadla do noty a tak jsem knížku adoptovala a ta si nyní hoví v mojí vlastní knihovně po boku Babičky (té od Backmana, aby bylo jasno). Recenze už je napsaná a čeká na vás v konceptech. Dočkáte se již brzy. Farmu pak dostala mamka na moje doporučení od dědečka k narozeninám a jelikož je sice vášnivou čtenářkou, k hromadění knih má opačný postoj než já, i Farma nakonec skončila v mých spárech. 

Proč jsme se rozešli je krásně ilustrovaná knížka, kterou napsal můj oblíbený autor. Raději však předstírám, že Daniel Handler je někdo úplně jiný, než Lemony Snicket, protože tahle sladkobolná teenagerská ubulená porozchodová hysterie se mu teda bohužel moc nepovedla
Naprostým opakem je pak Sochař, který byl pro mě obrovským a milým překvapením. Krásné grafické provedení může už soupeřit jen s modernistickým pojetím staré legendy, která musí být blízká snad každému, kdo někdy po něčem toužil a kdo se někdy zamiloval. 

Již tradičně nemůže chybět novinka Jamese Pattersona Čtrnáctý hřích, která jako jediná zůstala zatím nepřečtená.
Řezníka jsem netrpělivě očekávala už od chvíle, kdy jsem zaklapla poslední stránku Wonderlandu od stejné autorky. Řezník nezůstává v ničem pozadu, naopak je ještě o trochu zvrhlejší, děsivější a psychopatičtější, než autorčiny předchozí dvě knihy. 
Lovci lebek jsou dílem české autorky Hany Hindrákové, která mi knihu laskavě sama nabídla. Ve své recenzi jsem vypíchla věci, které lze ještě zlepšit, ale rozhodně mohu bez výčitek říci, že má na poli thrillerů slušně našlápnuto. 

A to je za květen a červen vše. Jaké novinky vás oslovily natolik, že jste si je pořídili? Četli jste některou z devíti výše uvedených (pokud ne, přímo v textu článku naleznete přímé odkazy na mé recenze)? Co byste mi doporučili, jako čtení vhodné na parné letní dny?
sobota 2. července 2016

Sochař - Scott McCloud

David Smith je vyhořelý sochař. V uměleckém světě se ztrácí ve stínu „toho slavného Davida Smitha“ a začíná ho to unavovat. Jednoho zoufalého dne se setká s duchem svého zemřelého strýce Harryho. Ten ho jako obvykle vyslechne, a když se mu David svěří s tím, že za průlom v kariéře by byl dal svůj život, Harry mu jeho přání splní. Věnuje mu schopnost vytvořit svýma rukama cokoli, co si usmyslí. Zaplatí za to však tvrdou cenou. Za dvě stě dní totiž zemře. Jelikož Davidovi na celém světě záleží jen na jeho tvorbě, je ochoten tuto cenu zaplatit. Aspoň do chvíle, kdy potká svou životní lásku.

David Smith ztratil všechno. Rodinu, inspiraci a poslední dobou ztrácí i sám sebe. Pomalu mu dochází prostředky na živobytí a jeho múza si dala pohov. Nic se mu nedaří, a jestli se to brzy nezmění, bude v pěkném průšvihu. Naštěstí přijde pomoc doslova ze záhrobí a on se zaprodá ďáblu.


Celá recenze byla napsána pro web cbdb.cz

Můžete si ji přečíst zde.
úterý 28. června 2016

Řezník - Jennifer Hillier

Před necelými třiceti lety byl zastřelen Řezník, jeden z nejproslulejších sériových vrahů. Zásluhy za jeho dopadení si připsal Edward Shank, bývalý policista a velký hrdina známý po celém Seattleu pod přezdívkou Náčelník. Nyní už je v penzi, stěhuje se do domova důchodců a svůj dům přenechává vnukovi Mattovi. Matt je úspěšný kuchař a podnikatel. Vyrostl bez matky, která se po jeho narození předávkovala drogami a vychovali ho prarodiče. Teď se stěhuje zpět do domu svého dětství a objevuje hrůzné tajemství týkající se staré kauzy s Řezníkem, které může jeho život obrátit vzhůru nohama a on stojí před volbou, jak s takovým objevem naloží.

Edward Shank je na svůj požehnaný věk osmdesáti let stále v dobré kondici. Nedávný pád mu však poškodil kyčel a proto usoudil, že je načase se odstěhovat na místo, kde na něj bude někdo dohlížet, když už tak snadno nemůže obhospodařovat velký dům. Jeho vnuk Matthew se rozhodne jeho dům zrekonstruovat pro svoje potřeby a při té příležitosti objeví bednu s hrozivým obsahem.
Matt je tak trochu arogantní, velice cílevědomý a kariéra u něj byla vždy na prvním místě. Sám hrdě přiznává, že své food trucky a restauraci staví i nad svou přítelkyni Sam. Ta je po třech letech vztahu připravena se posunout dál.  Nezdá se však, že by s ní Matt tuto touhu sdílel. Navíc se její přítel začne chovat ještě odtažitěji než obvykle a to zrovna v době, kdy by jeho podporu potřebovala víc, než kdy dřív. Je přesvědčena, že Řezník zabil i její matku a že byl kdysi dopaden nesprávný člověk. Vraždy v Seattleu povážlivě narůstají a Sam je odhodlána přijít věcem na kloub nejen z osobních, ale i profesních důvodů. Píše totiž knížky o slavných policejních případech a ráda by se zaměřila právě na Řezníka.

Řezník je detektivní thriller jako z učebnice. Má všechno, co správná kniha podobného žánru mít má. Je napínavý, čtivý, vzrušující, děsivý, nechutný, dobrodružný, plný skvělých i o poznání méně skvělých charakterů a hlavně má šťávu a přepychový spád. Dokáže překvapit a rozhodně vám nedovolí se od knížky vzdálit na více, než nezbytnou dobu.

Atmosféra nejistoty je zdánlivě narušena faktem, že rouška tajemství okolo pravé Řezníkovy totožnosti je odhalena snad až příliš záhy. To však neznáte Jennifer Hillier. Jakmile si začnete být příliš jisti, že už víte vše, co je třeba, vytáhne z rukávu další eso a vy se zmůžete jen na šokované zalapání po dechu. Její knihy jsou promyšlené do posledního písmenka a její styl je neuvěřitelně návykový. Autenticita prostředí a skutečnost, že se to všechno mohlo klidně stát je tak zneklidňující, že se budete muset hodně ovládat, abyste nezačali mít paranoidní strach i z vlastního stínu.

V knize samozřejmě nechybí ani nechutnější násilné a otevřeně sexuální scény, tudíž nic pro slabší povahy. Pro fanoušky autorčina díla jsou tu odkazy na již vydané tituly, které by však neměly znamenat spoilery ani pro lidi bez znalosti Pronásledované. Pěknou dějovou kličku tvoří i fakt, že jedna z hlavních postav vlastně píše knihu, kterou právě držíte v ruce. Všímavější čtenáři, kteří oceňují i nedílné součásti knížky, které však již nezbytně nečtou všichni se jistě pozastaví nad tím, že Jennifer Hillier postavy s oblibou pojmenovává podle svých přátel, jak možná zaregistrují v poděkování, což považuji za humorné a trošinku morbidní zároveň.

Že je autorka svým talentem pro psaní zvrácených psychopatů snad trochu děsivá už víme z jejích předchozích knih. Málokdo se ale může rovnat odpornosti hlavního padoucha této knihy. Garantuji vám, že vám z něj bude běhat mráz po zádech a to hned z několika různých důvodů.

Jennifer Hillier mi už potřetí suverénně ukázala, že je spisovatelkou, se kterou se musí počítat. Má po čertech dobré nápady, neoddiskutovatelný talent na psaní, zvrácenou, ale dokonalou fantazii a nebezpečnou schopnost dělat ze svých čtenářů závisláky na jejích knihách. Řezníkovi budete chtít věnovat každou volnou chvilku. Dobrovolně necháte cloumat svými emocemi, ze zběsilého otáčení stránek si přivodíte několik bolestivých pořezání papírem a budete se nacházet na pokraji šílenství z toho, jak se nezadržitelně blíží konec a vy budete chtít víc, i když máte pocit, že se ze všech těch bláznivostí poblinkáte. Jestli jste to doteď nepochopili, tak Řezník je prostě masakr a vy si ho zkrátka musíte přečíst, protože nic lepšího momentálně ke čtení neseženete!


100%

Ráda bych touto cestou poděkovala nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku.

Svého vlastního Řezníka objednávejte zde (momentálně s velkolepou slevou!). 
neděle 26. června 2016

Dívka ve vlaku - Paula Hawkins

Rachel každý den dojíždí vlakem do Londýna. Ráda přitom kouká z okna a když se zastaví na návěstidle, nahlíží do soukromí domů u kolejí. Oblíbí si zejména jeden zamilovaný mladý pár. Postupem času si vsugeruje, že ty dva vlastně zná. Proto považuje za svou občanskou povinnost zajít na policii a sdělit jim co ví v momentě, kdy se mladá žena z "jejího" domu pohřešuje. Možná zjistí, že vztah těch dvou nebyl až tak idylický, jak se zdálky zdálo. A navíc ještě netuší, že má s pohřešovanou společného více, než by na první pohled mohla odhadnout.

Rachel je alkoholička. Je rozvedená, zlomená a bez práce. Přesto každý den dojíždí do Londýna, aby její spolubydlící neprokoukla, jak moc špatně na tom Rachel je. Při té příležitosti Rachel piluje svůj životopis, ale hlavně si stýská nad svým zničeným životem, zlomeným srdcem a hodně u toho pije svůj oblíbený gin s tonicem nebo víno. Její hlavní životní náplní se stalo sledování Jasona a Jess, jak si pro sebe pojmenovala mladý krásný pár z příměstského domku u kolejí. Jenže jakmile se Jess ztratí, její už tak mizerný život dostane další kopanec.

Vyprávění se ujímá střídavě alkoholička Rachel, Anna, současná manželka Rachelina bývalého manžela Toma, které si berou na starost popis událostí ze současnosti a pohřešovaná Megan, která se retrospektivně ohlíží za minulostí. Ani o jedné z žen se nedá říct, že by byly bůhvíjak sympatické nebo oblíbeníhodné. Každá má své zásadní chyby, které nelze přehlížet a ani jedna z nich mi nepadla do noty, ba co víc, po celou dobu čtení se mi otevírala kudla v kapse, jak jsem jimi pohrdala. Každý však máme svou minulost a někdy není radno soudit bez znalosti všech okolností. 

Mezi největší tahouny příběhu jednoznačně patří tajemství předestřené už od začátku a malé krůčky, kterými se hlavní hrdinové ubírají k jeho rozkrytí. Postupné odhalování informací z několika různých pohledů, propojování událostí a svědectví nedůvěryhodných svědků čtenáře vede za ručičku a zároveň úmyslně mate. Kolika informacím se rozhodnete věřit a jak moc se necháte ovlivnit sympatiemi je zcela na vás, jisté však je, že se u čtení budete dobře bavit a že pobavení a zvědavost nebudou jediné emoce, které ve vás kniha vyvolá. 

Dívka ve vlaku byla označována jako "nová Zmizelá" a já k těmto nálepkám vždy přistupuji značně skepticky. Většinou mě pod nimi totiž čeká velké zklamání. Tentokrát jsem se tedy rozhodla nic neočekávat a nakonec jsem byla překvapená, jak výborně napsaný příběh mě v tomto "Světovém bestselleru" čekal.  Odporné postavy jen umocňovaly atmosféru beznaděje a hrůzy, střídání pohledů zvyšovalo napětí v těch správných místech, neúplnost informací a skryté hádanky urychlovaly děj a podporovaly čtivost až na samou hranici snesitelnosti. Postupem času se tajemství odkrývala a jak kniha směřovala ke zdárnému konci, bystřejší čtenář už mohl sám vytušit, jak to všechno dopadne a že to nebude hezké.

Dívka ve vlaku byla pro mě velkým a příjemným překvapením. Mějte na paměti, že je potřeba k ní přistupovat zcela bez předsudků a bez předem utvořeného srovnání se slavnější kolegyní. Pokud vnitřně přijmete, že jde o zcela novou knihu, stoprocentně si ji užijete a to i v případě, že máte v tomto žánru za sebou už pěkných pár desítek titulů. Knížka je šikovně vystavěná, příjemně napsaná, napínavá, logická a jak se domnívám, i poměrně autentická. Začtěte se, nechte se unášet příběhem, ale nenechte se ukolébat. Mějte oči otevřené, analyzujte a užijte si odhalení na vlastní pěst, protože na rozdíl od jiných thrillerů je zde čtenářům ponechána šance odhalovat stopy vlastním tempem a nespoléhat jen na autorčino řešení. 
85%
středa 22. června 2016

Chyť mě - Lisa Gardner (D.D. Warren #6)

Charlene Rosalind Carter Grantová žije celý poslední rok ve strachu. Její nejlepší kamarádky byly dva předchozí roky po sobě za záhadných okolností zavražděny, obě 21. ledna večer. Charlie je letos přesvědčená, že je na řadě. Ona se však nehodlá vzdát bez boje. Beze stopy a bez vysvětlení zmizí z místa, kde vyrůstala a kde ji všichni znají. Místo poklidného života v horském městečku chodí běhat, učí se boxovat a střílet, nemá žádné účty na internetu a bydlí v anonymním podnájmu ve velkém městě. Pracuje pouze v noci jako operátorka na tísňové lince. Když se 21. leden začne nebezpečně přibližovat, rozhodne se kontaktovat místní policii a oznámit, že do čtyř dnů zemře. Doufá, že jim tak poskytne dostatečnou naději na vyřešení nejen její smrti, ale také vraždy jejích nejlepších kamarádek.

Charlene Rosalind Carter Grantová neměla právě ideální dětství. Po několika ošklivých incidentech se jí, coby osmileté dívenky musela ujmout její teta, která ji vychovávala s mnohem větší péčí, než vlastní matka. Teta Nancy ji zaměstnávala ve svém hotelu v horách a vždy stála po jejím boku. Charlene si přesto z prvních osmi let života odnáší obrovské, nejen fyzické jizvy. Její mysl naštěstí funguje tak, že většinu ošklivých vzpomínek byla schopna vytěsnit, jenže někdy se přesto derou na povrch. A v takových chvílích by se raději neviděla. 
Co byste dělali vy, kdybyste byli přesvědčeni, že víte na den přesné datum své smrti? Charlene se s tragédií vypořádává po svém. Není divu, že cítí, že již nemá co ztratit a někdy svou práci operátorky na tísňové lince 911 prožívá trochu více, než by měla.

pondělí 20. června 2016

Farma - Tom Rob Smith

Danielovi rodiče se na důchod přestěhovali z Londýna na odlehlou farmu ve Švédsku s nadějí, že tam prožijí soběstačná idylická léta plná vypěstovaných a vlastnoručně nalovených potravin a budou žít v souznění s přírodou. Jejich syn se je chystá navštívit, ale cestování stále odkládá neboť má tajemství, které ještě nemůže jen tak odhalit. Jak to tak vypadá, on však není jediný, který své bližní chrání tím, že o sobě vymýšlí lži. Jednoho dne mu zavolá otec se znepokojující zprávou o matce. Prý trpí iluzemi a může se i dopustit násilí. Následuje však ještě znepokojivější telefonát od matky, která tvrdí, že vše, co mu otec říkal, ať už to bylo cokoli, je prachsprostá lež a že od něj utíká zpět do Londýna. Dan stojí před rozhodnutím, na čí straně je pravda a kdo z rodičů se vlastně zbláznil.

Daniel prožil ukázkové dětství. Rodiče ho milovali a vždy si zakládali na vzájemném vztahu, který byl plný respektu, lásky a štědrosti. Nikdy se nehádali a vždy byli pro Daniela vzorem. V poslední době se mu sice odcizili, ale on k nim stále cítí to, co odjakživa. Ale pak se mu dvěma telefonáty převrátí život vzhůru nohama. Musí si vybrat, komu věřit a na čí stranu se postavit. Má vyslechnout a chránit matku, nebo ji pomoci svému otci polapit a předat do odborné péče? Je vůbec jeho matka blázen? Nebo je snad na otcových slovech něco málo pravdy?

Daniel podniká na volné noze, ale příliš se mu nedaří. Je sice ve finanční tísni, ale díky životu ve spokojeném vztahu nestrádá. Párkrát už polemizoval s myšlenkou půjčit si od rodičů, ale vzhledem k tomu, že už si sotva najde čas odpovídat na matčiny maily, svědomí mu nedovolí je o peníze požádat. Tilde a Chris si aspoň navenek žijí na samotě spokojeným životem. Farmu koupili za směšně nízkou cenu a okolní příroda jim nabízí netušené možnosti. Daniel nemá podezření, že by něco neklapalo. Až do toho dne s podivnými telefonáty. Pak si teprve zpětně uvědomí, jak byl slepý ke znepokojivým znamením o tom, že se něco děje.

neděle 19. června 2016

Můj pes Doggo - Mark B. Mills

Po čtyřech letech vztahu nechala Clara Danielovi jen svého ošklivého psa a dlouhý dopis plný obvinění, zato bez jediného vysvětlení proč nebo kam odchází. Daniel k psovi, který ani nemá jméno a říká se mu prostě Doggo, nemá žádný vztah a navíc se mu nedaří ani na poli zaměstnání. Nedokáže však dát Dogga zpět do útulku, neboli na místo, kde mu hrozí kastrace a kvůli jeho ne právě ukázkovému vzhledu nejspíš dožití v anonymním prostředí útulku. Daniel se rozhodně vzít osud do vlastních rukou, vypátrat Doggova původního majitele, získat novou práci, která nakopne jeho kreativitu a možná si i najít novou lásku.

Daniel je úplně obyčejný chlap. Pracuje v reklamním průmyslu a žil si spokojeně ve spořádaném vztahu. Myslel si, že je vše, jak má být. Teprve když mu Clara dala kopačky, všichni kamarádi mu vmetli do tváře, že ji stejně neměli vůbec rádi a že se k němu nehodila. Teď má na krku toho nejošklivějšího psa pod sluncem a může jen doufat, že se vše v dobré obrátí.
Koneckonců to vypadá, že se blýská na lepší časy. Clařina sestra Polly, se kterou si vždycky dobře rozuměl je mu najednou bližší, dostal skvělou práci a perfektní parťačku Edith. Navíc mu zaměstnavatel dovolil vodit Dogga do práce. Chlupáč se rychle stane maskotem kanceláře.

Daniel se stará o vyprávění, jeho kolegyně Edith o sarkastické hlášky, Polly o trochu toho pozlátka a kolegové v práci jsou víceméně do počtu. Zajímavé jsou i Danielovy vzpomínky na Tlustého Treva, přítele a kolegu, který kdysi při jejich spolupráci v reklamě za skutečného autora Daniela slízával všechnu smetanu.

pátek 17. června 2016

Kde začíná a končí originalita

Už mnohokrát jsem přemýšlela o tom, kde začíná a končí originalita. Kdy může člověk říct, že jde o jeho nápad, ať už v jakékoli oblasti. Celý život jsme ovlivňováni svým okolím. Rodinou a přáteli počínaje, knihami, médii a blogy zdaleka nekonče. Pravděpodobně 90% nápadů, které se zjeví v naší hlavě jsou podníceny nějakým vnějším vlivem, i když si to třeba neuvědomujeme. V mnoha případech je pak opravdu náročné dopátrat se konkrétního prvotního impulsu. Někdy to tolik nevadí. Vlastně těm, kdo si přivlastní něčí nápad to nevadí asi nikdy (nebo možná trošku, pokud mají kousek svědomí), ale není nic horšího, než když někdo sprostě ukradne váš nápad. A pro vaše chamtivé já toužící po uznání - když s ním má ve finále větší úspěch, než vy. 

Odcizení duševního vlastnictví je opravdu důležité hlavně pro spisovatele (a jiné umělce), ale nezřídka kdy se dá spatřit i v blogerském světě a člověku je z toho občas opravdu smutno, zejména, je-li poškozenou stranou. 

Každá přečtená kniha a každá recenze (nemluvě o stovce dalších věcí) nás ovlivňuje. Informace vstřebáváme jako houba a jejich dostupnost v dnešní době je zároveň požehnáním i prokletím. Mimoděk se inspirujeme a někdy si ani nemusíme uvědomovat, že něco, co považujeme za vlastní nápad je cizí myšlenka, kterou jsme někde četli a vzali ji za svou. 

Právě z tohoto důvodu například není moudré číst cizí recenze v momentě, kdy píšete tu svou. Mimoděk se tím totiž necháte ovlivnit a možná i nechtíc si vkládáte pod prsty názory a postřehy ostatních.
Recenze jsou aspoň z mého pohledu jedněmi z nejosobnějších výtvorů. Dobrý recenzent do nich vždycky vloží kus sebe a v tom tkví jejich autenticita a síla. A věřte, že opravdu bolí, když v cizím článku najdete cokoli, na co jste opravdu pyšní, protože jde o něco, čeho si nevšimla a nemohla všimnout stovka ostatních. 

Ještě víc zarážející je fakt, že se podobných "chyb" dopouští i někteří spisovatelé. Čtete novou knihu a najednou si říkáte - "Sakra, to přece znám." V dnešní době je už pekelně složité přijít s něčím neokoukaným, novým a nikdy nenapsaným. Částečně je to způsobeno i mániemi, které se samozřejmě vyskytují nejen v knižním světě. Člověk se nadchne pro nový žánr a chce víc, chce další, chce něco podobného, ale zároveň jiného. Najít kompromis mezi těmito dvěma možnosti pak umí jen opravdoví mistři svého povolání a já je za to musím obdivovat. Jenže kdy už je něco "až příliš podobné"? Kdy se ještě dá hovořit o inspiraci a kdy už je to přes čáru? 

Někdy se samozřejmě skutečně může jednat o náhodu. Dva lidé mají stejný nápad, stejný názor a náhodou je publikují v krátkém čase po sobě. Jenže pak je otázka - co bylo momentálním stimulem k vyjádření se zrovna v tu danou chvíli??

Setkávali jste se někdy s popisovanou situací? Upozornili jste na to? Dá se vůbec takováto věc hodnotit zvnějšku? 

Rýpalové by mohli namítnout, že také nejsem první, kdo na podobné téma polemizuje. Skutečně. Nejsem. Sice až po tom, co mě samotnou toto téma napadlo, ale rozhodně mnohem dříve, než jsem ho sama dokázala ztvárnit jsem četla článek od Daffodily, která se k němu vyjadřuje v podobném duchu. Znamená to však, že jsem její nápad ukradla?
středa 15. června 2016

Proč jsme se rozešli - Daniel Handler

Min Greenové zůstalo jen zlomené srdce a oči pro pláč po tom, co se rozešla s Edem Slatetronem. Naštěstí má svého dobrého kamaráda Ala, velkou zásobu papíru, propisku a krabici se všemi věcmi, které během svého intenzivního vztahu s Edem nashromáždila. Rozhodne se mu napsat dopis, kde vysvětlí všechny důvody, proč se vlastně rozešli, a vrátí mu všechny ty drobnosti, které nějak souvisí s jejich společnou minulostí.

Daniela Handlera možná znáte pod pseudonymem Lemony Snicket, který se skví na hřbetě knih z Řady nešťastných příhod. Svůj talent čtenářům dokázal nejen na nich, ale i na řadě knih pro dospělé publikum. Proč jsme se rozešli se mu však, z mého pohledu, trochu vymklo z rukou.

Kompletní recenze byla napsána pro portál cbdb.cz a můžete si ji přečíst zde.
Touto cestou bych ráda poděkovala za recenzní výtisk webu cbdb.cz a nakladatelství CooBoo.
sobota 11. června 2016

Lovci lebek - Hana Hindráková a Jiří Johánek

Před deseti lety byl přímo před Jaroslavovýma očima zabit jeho kolega a přítel Luky. Zbyla po něm těhotná manželka a Jaroslav se ze svého žalu nikdy úplně nevyléčil. Celou poslední dekádu touží po pomstě. Teď konečně dostal práci u speciální jednotky Lovců lebek a je na stopě mafii, nájemnému vrahovi a podniká i vlastní vyšetřování. Jako by toho nebylo málo, v patách má vymahače, kterým dluží velké částky kvůli dluhům z pokeru. Jeho alkoholismus a nezájem ho navíc pomalu připravují i o rodinné štěstí. Jaroslav se už těžko může cítit hůř a tak operuje s vlastním pojetím spravedlnosti, aby se ze svého srabu dostal. 

Jaroslav byl vždycky dobrý polda. Své práce si váží a dělá ji skvěle. Aspoň do chvíle, kdy ho začne dohánět vlastní minulost. Doma taky už zdaleka není vše růžové. Jeho děti rostou jako z vody a jemu unikají všechny důležité momenty jejich životů. Žena Martinka se mu vyhýbá a on se bude muset hodně snažit, aby ji neztratil nadobro. Svou velmi zřídkavou pozornost, kterou svým vlastním dětem věnuje ještě dělí mezi ně a malého Lukáška, Lukyho syna, který si vždy rád vyslechne o dobrodružstvích otce, kterého neměl možnost poznat.

Lovci lebek zdaleka nejsou autorčinou prvotinou, ale jde o její debut v rámci žánru a na knize je to želbohu docela znát. Autorka si k psaní vzala na pomoc policistu Jiřího Johánka, který jí byl nápomocen ve věcech vyšetřovatelských technik a policejních postupů. O autenticitu by tedy mělo být postaráno. Měla jsem však pocit, jako by se autoři nemohli rozhodnout, zda se pustili do psaní policejní zprávy, chlapského deníčku nebo něčeho mezi tím. Nevím, zda to bylo podivným vyvážením přímé řeči a popisných pasáží, ale dlouho jsem se se stylem nemohla srovnat. Třetina textu je psána kurzívou a to z toho důvodu, že jde o pochody, které se hlavnímu protagonistovi honí hlavou. Většinou jsou to představy o vlastním ztroskotanectví a nápady, jak se ze svého srabu vyhrabat. S jeho sebekázní je to však už mnohem horší. Jako většina alkoholiků žije v popření a neřeší nic, dokud nejde fakt do tuhého.

Za velký klad naopak považuji délku kapitol, které jsou opravdu stručné a dávají příběhu úplně jiné tempo. U dvoustránkových kapitol totiž jednoduše nemáte problém přečíst půlku knížky na jeden nádech. Hodně jsem ocenila i jejich názvy, které vždy pojmenovávaly místo, kde se momentálně odehrával děj. Zvrat stíhá zvrat a na nedostatek akce si opravdu nemůžeme stěžovat. Kniha nemá opravdu žádná hluchá místa a čtenáři se nedostane ani minuty oddechu. 

Dokážu si představit, že Lovci lebek běží v televizi jako krátký kriminální seriál. Díky názvům kapitol úplně vidím střih kamery a záběry na různá místa v Praze, Plzni a Karlových Varech, kde se kniha z většiny odehrává. Ve čtené podobě Lovci lebek však naneštěstí ne vždy fungují. Obzvlášť druhá polovina je velmi překotná a možná až příliš akční na to, aby bylo pohodlné ji z pozice čtenáře sledovat. Konec je poetický, jak jen detektivní thriller může být a za ten tleskám. 

Když vezmeme v potaz, že se na poli thrillerů jedná o autorčinu prvotinu, dá se říct, že jde o velmi slušně nastartovanou kariéru i v této oblasti (autorka již má na kontě několik cestopisů a románů pro ženy). Velký potenciál je v příběhu znát, protože vše na sebe logicky navazuje, vše dává smysl a čtenáře čeká i pěkných pár překvapení. Styl má autorka beze sporu čtivý, jakmile si na něj trochu zvyknete. Její dílo se nedá srovnat s ničím na domácí scéně, snad jen se slovenským Dominikem Dánem, který má za sebou již pěknou řádku podobně propracovaných detektivek. Knize by možná prospělo pár stránek navíc, aby čtenář dostal prostor vše vstřebat a trochu se srovnat s faktem, že už je konec. Jinak však nemohu říct jediné křivé slovo. Vzhledem k objemu stránek nebudete mít problém být s knihou hotovi během několika málo hodin a díky tomu budete příběhu dokonale ponořeni a bez problému se sžijete s postavami. Stručnost je autorčinou silnou zbraní a já ji velice obdivuji za to, kolik zásadních událostí dokázala vměstnat na poměrně skromný počet stran. Přečtěte si to. Podporujte domácí knižní scénu a třeba se díky tomu dočkáme dalších, podobně slibných počinů.


65%
Ráda bych touto cestou poděkovala Haně Hindrákové a nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku.

Právě čtu

právě čtu

Followers

Čtenářský klub - kniha měsíce

Kniha měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

My addictions na Facebooku

Melinda na instagramu

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná třiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách a geocachingu, což je další její koníček kromě čtení. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na detektivky, Young adult literaturu, sci-fi, fantasy a nepohrdne ani nějakým tím slaďákem. Vlastně přečte cokoli kromě cestopisů a životopisů. Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Oblíbené příspěvky

Goodreads challenge

2016 Reading Challenge

2016 Reading Challenge
Melindaaaa has read 9 books toward her goal of 85 books.
hide

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři

Archiv blogu