čtvrtek 8. prosince 2016

Dívka z 6E - Alessandra R. Torre

Deanna Maddenová si pro svůj život zvolila dobrovolnou izolaci od všeho a od všech. Díky vymoženosti zvané internet si veškeré životně důležité zboží objednává až domů a za ty tři dlouhé roky se již ani poslíček, který jí nosí veškerou poštu nediví tomu, že majitelku bytu 6E nikdy neviděl osobně. Zná jen její lakonický hlas, který ho vždy pobídne nechat zásilku za dveřmi a zfalšovat její podpis na dodacím listu. Podobu majitelky tohoto hlasu, Deanny Maddenové, však naopak zná neskutečné množství dalších lidí. Mužů a žen s nejrůznějšími úchylkami a fantaziemi. Pro ně je však Jessicou Reilleyovou, svůdnou modelkou na livechatu. Deanna ve své situaci nemá moc na výběr, co se možností výdělku týče. Provozování virtuálního sexu jí nese slušné jmění a dává jí možnost skrýt před světem své pravé já. Ona totiž neovladatelně lační po krvi a násilném zabíjení. Kdyby se s někým přece jen setkala tváří v tvář, nejspíš by se nedokázala udržet. 

Deanna Maddenová byla kdysi celkem normální, obyčejná holka. Minimálně do toho dne, kdy se rozhodla, že se zbaví staré identity a pro část světa přestane existovat. Naopak jisté sortě lidí se představuje jako Jessica, jedna z nejúspěšnějších a nejžádanějších modelek, které provozují virtuální sex na internetu. Deannin život není ideální. Někdy jí mrzí, že se nemůže dívat na hvězdy, nebo se nadechnout čerstvého vzduchu. Jenže venku je příliš mnoho lidí, jejichž život by mohla ohrozit. Žije zavřená mezi čtyřmi stěnami vlastního bytu, kde se na noc nechá zamykat vlastním sousedem, protože jen tak dovede ovládnout své nutkání zabíjet.


neděle 4. prosince 2016

Muž jménem Ove - Fredrik Backman

Když vám někdo nabourá do poštovní schránky, nemusí to být vždycky úplná katastrofa. Samozřejmě, že to značí, že nejmenovaný mameluk, který neumí couvat s vozíkem je nekňuba a neměl by mít právo volit, nicméně to může být také počátek úplně nové etapy života. Od té historické chvíle, kdy se poprvé jeho schránka vychýlila z rovnováhy, se mezi Oveho a jeho pečlivě plánovanou sebevraždu neustále staví hora překážek, ale pro obyvatele jeho čtvrti je to požehnání. Jedna nabouraná schránka totiž roztočí kolotoč nečekaných, dojemných, veselých, ale i vážných událostí, které změní mnoho životů.

Ove je devětapadesátiletý samozvaný strážce pořádku ve své čtvrti. Každé ráno dělá inspekční kolečka a kontroluje, zda všichni dodržují pravidla. Nikdo po něm nechce, aby hlídal, zda všichni řádně třídí odpad či dodržují povolenou dobu parkování, ale když už jednou někde visí cedule, je třeba dodržovat, co je na nich napsáno. To přece ví každý slušný člověk.
Ove je starý bručoun, ale má k tomu legitimní důvod. Před půl rokem ztratil svou milovanou ženu a rozhodl se skoncovat se životem. Jenže to mu neustále někdo kazí. 

úterý 29. listopadu 2016

Stalkeři - Paul Finch

Už více než dva roky se na stole jistého policejního oddělení v Londýně kupí složky až příliš velkého množství neobjasněných případů záhadných zmizení. Osmatřicet žen, vedoucích naprosto nekonfliktní a téměř perfektní život, který, jak se zdá, žádná z nich neměla důvod opustit. Mark Heckenburg je posledním detektivem, který se předpokládanými únosy, které spolu mohou, ale nemusí souviset, stále zabývá a věří v dopadení pachatele. Oddělení sériových zločinů však již začíná být zatěžko platit svého nejlepšího detektiva za práci ve slepé uličce a z vyšetřování ho odvolají. On se však nehodlá vzdát. Rozhodně ne ve chvíli, kdy se s ním spojí sestra jedné z obětí.

Mark Heckenburg, přáteli přezdívaný Heck, je skvělý detektiv, který si však nikdy moc nepotrpěl na pravidla. Odvolání z případu a nařízená tříměsíční dovolená jsou sotva podnětem, který by ho dokázal zastavit v momentě, kdy má pocit, že je konečně něčemu na stopě. V Londýně totiž operuje takzvaný Klub sympaťáků. Skupina otrlých gangsterů, kteří dokáží zařídit cokoli, stačí, když máte dostatečně perverzní choutky a jste ochotni za diskrétní dobrodružství odevzdat patřičný obnos peněz.

pátek 25. listopadu 2016

Nejlepší americké krimipovídky - Jeffrey Deaver, Lee Child a další

Povídka se může zdát jako podřadný žánr pro začátečníky, nicméně naprostý opak je pravdou. Úskalí tohoto literárního útvaru totiž spočívají právě v jeho, pro pisatele nejpřitažlivější vlastnosti – v rozsahu. Autor musí čtenáře zaujmout nutně už během prvních pár vět, neboť nemá příliš mnoho prostoru pro nápravu. V krimi jde pak o výzvu takřka nadlidskou. Nacpat na těch pár stránek všechno, co dobrá detektivka potřebuje, je totiž prakticky nemožné. Přesto se to většině autorům této antologie, jako zázrakem, podařilo na výbornou.

Že je James Patterson kapacitou v oboru není žádná novinka. Jeho publikační činnost je ohromující a vkus na kvalitní autory mu také nechybí. Sám napsal předmluvu a jeho jméno na obálce má rozhodně kýžený efekt. Aspoň na mě, jako jeho odvěkou fanynku, rozhodně.


neděle 20. listopadu 2016

Všemi dary obdarovaná - M. R. Carey

Život desetileté Melanie a další zhruba dvacítky dětí se sestává v podstatě pouze z vyučování a dnů strávených v cele vojenské základny izolované od okolního světa. Melanie je geniální, miluje staré řecké báje a její nejoblíbenější učitelkou je slečna Justineauová, která dětem ráda vypráví příběhy. Život na zemi se v posledních dvou dekádách značně proměnil. Většinu území osidlují hladovci, zombíci, jejichž chování je determinováno houbou, jež zcela stravuje lidský mozek a vyvolává neovladatelný hlad po lidském mase, a vetešáci, lidé žijící na divoko, rabující lovci hladovců a žoldáci bez svědomí. Jednoho dne je vojenská základna napadena a několika lidem se podaří uniknout. Nesourodá skupinka složená ze dvou vojáků, učitelky, lékařky a pokusného subjektu číslo jedna jménem Melanie se rozhodne putovat do Majáku, posledního místa v Británii uchráněného od nákazy. Podaří se jim projít zpustošenou krajinou plnou hladovců bez úhony?

Melanie vypadá jako každá jiná desetiletá holčička. Její dětství však sotva může být podivnější. Žije v malinkaté cele, bez jediného rozptýlení a když se má vydat na vyučování, dva cvičení vojáci ji připoutají ke kolečkovému křeslu, aby se nemohla ani hnout. Jednou za čas absolvuje pálivou desinfekční sprchu a její jídelníček je složen z občasné misky plné červů. Melanie je testovací subjekt ve studii zabývající se odlišností těchto dětí od ostatní populace. Holčičku občas napadlo, proč nemá rodiče, jako většina dětí v příbězích slečny Justineauové, ale nikdy nepřemýšlela o tom, kým vlastně je. Až do chvíle, kdy instinkty přemohly vše, na co byla do té chvíle zvyklá.


čtvrtek 17. listopadu 2016

Bez jablka - Michaela Loksekoot a Miloš Říha

Neměly se ty vztahy s příchodem digitální doby náhodou značně usnadnit? Nemělo být s rozvojem takřka neomezených možností komunikace všechno jednodušší? Jenže co když nám všechny ty počítače, internety a smartphony ukradly i poslední zbytky romantiky? Jak je to vlastně s placením na rande v době, kdy ženy bojují za rovnoprávnost a v některých případech vydělávají více než muži? Kdo koho žádá o ruku a jak se pozná, že už je to opravdu vážné? Otázky, které řeší nejen dnešní třicátníci, kteří nejbolestněji prožili jeden z největších přerodů v oblasti mezilidské komunikace a gendrové rovnováhy, ale vlastně každý, kdo má zájem se socializovat s opačným pohlavím a pochopit jeho záhadné pohnutky. Bez jablka, to jsou absolutně trefné blogové sloupky, tak aktuální, jak jen stereotypy můžou být.


Michelle a Miloš spolu sice nespí, ale rozhodně jim to klape. Minimálně v té verbální oblasti. Jejich pohled na svět je těžce sebeironický, ale také nesmírně osvěžující a konejšivý svou pravdivostí a nadhledem. Každý, kdo někdy byl ve vztahu, se v jejich analýze najde a pousměje se nad jejich schopností slovy postihnout cokoli od nejpodřadnějších drobností po klíčové a rozhodující momenty soužití. Jejich humor bude blízký každému, kdo se nebojí nadsázky a sarkasmu. Chemie mezi autory jen pozvedává už tak jazykově i obsahově bohaté příspěvky, je vidět, že jeden druhého dobře znají. Jejich názory jsou ucelené a neskutečně vtipné a vám nezbývá nic jiného, než knížku vytáhnout při jakémkoli náznaku chmur a špatné nálady a mimovolný úsměv na rtech a nekončící fascinaci Michelliným a Milošovým humorem máte zaručenu.

pátek 11. listopadu 2016

Stránky světa - Kai Meyer

Furia pochází z rodiny bibliomantů. Žije ve světě, kde křesla a lampy mluví a mají vlastní vůli, kde jsou zatoulané z postavy knih považovány za zločince a zavírány do ghett a kde prázdná kniha znamená nebezpečí pro literaturu. Furiin otec je velice mocný bibliomant a zasvětil svůj život boji proti sabotérům tohoto umění. Sídlo, kde Furia bydlí se svým otcem a bratrem Pipem, skrývá obrovskou knihovnu plnou tajuplných svazků všech možných oborů, origami ptáčků, kteří se živí prachem z knih a dalších záhadných bytostí. Jeden konkrétní svazek v ní však Furia zatím nenalezla - svou dušeknihu, která by jí umožnila uplatnit své, prozatím skryté schopnosti. Okolnosti ji navíc čím dál tím víc táhnou do Libropolisu, města knihkupectví, kde se skrývá víc tajemství, než by mohla tušit.

Patnáctiletá Furia řeší úplně jiné věci, než obvyklé pubertální hrdinky YA literatury. Jejím jediným zájmem jsou knihy a jediným přítelem mimo mladšího bratra je kluk, se kterým se nikdy nesetkala, neboť žije v dávné minulosti. Příběh není zatížen nějakou velkou romantikou a zaměřuje se primárně na peripetie kolem Furiina pátrání. Svět, který Kai Meyer stvořil, je fascinující a je snem každého knihomola. No řekněte, kdo by nechtěl navštívit město, plné tematických knihkupectví, nebo žít ve světě, kde největší magickou sílu mají ze všech předmětů právě knihy? 
středa 9. listopadu 2016

O překládání s překladatelem - Vanda Senko Ohnisková

Po týdenní pauze jsem tu opět s rozhovorem ze série O překládání s překladatelem.

Tentokrát jsem oslovila překladatelku, která pracuje zejména pro nakladatelství Jota, ale i další nakladatelské domy. Má na svědomí již mnoho knih, ty blogosféře nejznámější najdete pro představu níže v obrázku a v medailonku překladatelky.

Medailonek překladatelky:
Knižnímu překladu se věnuji od roku 1994, přeložila jsem desítky knih všech žánrů, z beletrie mj. Ostrov od A. Huxleyho, Deníky Sylvie Plathové, Zaříkávání Fridy K. od Kate Bravermanové, Řekni vlkům, že jsem doma od C. Rifky Bruntové a v poslední době například Girl Online od Zoe Sugg.

A nyní už k samotnému rozhovoru.
neděle 6. listopadu 2016

Polednice - Jiří Březina

Na území jednoho nejmenovaného, letním sluncem rozpáleného sídliště dochází k záhadným vraždám za bílého dne. Pachatel za sebou zanechává dívky, násilně uškrcené obrovskýma holýma rukama, a beze stop uniká spravedlnosti. Vzhledem ke zvolenému času trestných činů si vysloužil přezdívku Polednice, řádí dále a nevypadá to, že by s tím hodlal přestat. Policejní zelenáči Tomáš Volf a Eva Černá se s veškerým úsilím pouští do vyšetřování jednoho z nejzáhadnějších mordů na území města a zároveň řeší osobní problémy se svým nově nabytým partnerstvím.

Tomáš Volf, nadějný mladý kriminalista, přichází do města jako nová posila po nedávné čistce v současném složení oddělení. Jeho předchozí úspěchy ho kvalifikovaly pro práci u místní jednotky policie a on do prvního vyšetřování vraždy padá rovnýma nohama. Tomáš si všechno rád promyslí a jeho bystrý mozek vybočující z řady mu v minulosti nejednou dobře posloužil. Eva Černá, statečná sportovkyně tělem i duší, se má stát Tomášovou parťačkou. Prvotní antipatie je tak trochu provází celým vyšetřováním, zvlášť proto, že se Eva do všeho vrhá naprosto bezhlavě a jeden druhému pořádně nedůvěřují. 


pátek 4. listopadu 2016

Věčné mládí - Alex Girod de l'Ain

Jednoho dne Alice s hrůzou zjistí, že ona a její manžel začínají vypadat jako přátelé jejích rodičů, kteří jí jako malé vždy připadali strašně staří. Jejich tváře začínají povolovat, těla jim mohutní na těch nesprávných místech, Alicina prsa po třech dětech nestojí za nic a nevysvětlitelné výkyvy nálad dělají manželství mnohem těžším, než kdy bylo. Alice se rozhodne zabojovat a omladit sebe i manžela tak, že bude okolí jen závistivě zírat.

Alice je normální vdaná žena, která i po letech manželství stále pohlíží na svého muže s láskou a obdivem. Nikdy o jejich vztahu nezapochybovala a každý den se těší, až jeho klíče se svým typickým zvukem, který by rozpoznala mezi tisíci, zarachotí ve dveřích a Nicolas se vrátí domů. On svou ženu stále miluje a udělal by pro ni mnohé. Když si však Alice postaví hlavu, nastolí doma tvrdý režim dietou počínaje a cvičením zdaleka nekonče, jejich vztah se navzdory dosaženým výsledkům začíná otřásat v základech.

pondělí 31. října 2016

Book haul - září a říjen 2016


Můj book haul za poslední dva měsíce je naprosto ohromující. Sama jsem zírala, když jsem všechny přírůstky shromáždila na jednu hromadu, která se tyčila do tak úctyhodných výšin, až jsem měla strach, že mě úplně zavalí.

Z tohohle nadělení obviňuji dvě věci. Své narozeniny a nelidsky nabité podzimní ediční plány nakladatelství. Já za to nemůžu. Fakt ne.
Naštěstí mi byly přislíbeny nové poličky do stávající knihovny, tak všechny nové knížky možná budu mít i kam naskládat, ale není vyloučeno, že bych možná měla začít vymýšlet, kam ve svém pokoji umístit další, úplně novou knihovnu. 
pátek 28. října 2016

A proto skáču - Naomi Higašida

Naoki Higašida je autista. Žije s diagnózou donedávna zcela neprobádanou a dodnes jistojistě ne zcela pochopenou. Tato autentická zpověď třináctiletého chlapce pomáhá čtenářům na celém světě nahlédnout přímo do mysli někoho, komu se v hlavě myšlenky převalují jako vlny v oceánu, kdo nedovede projevovat emoce tak snadno jako jeho okolí, kdo se ve vlastním těle necítí jako doma a vlastně nedovede říci proč a jehož jedinou jistotou je řád a opakování. Naoki nedokáže mluvit, a tak pomocí unikátní tabulky zodpověděl padesát osm nejčastěji pokládaných otázek o autismu a uspokojuje tak zvědavost lidí, kteří mají chuť a vůli pochopit, co se autistům honí hlavou.

Jak v předmluvě trefně popisuje David Mitchell, autisté vidí svět podobně jako my, jen tisíckrát podnětnější, hlasitější a barevnější. Intenzita jejich vnímání se nedá ztlumit, vypnout ani usměrnit. V knize samotné se pak dozvíte, jak autisté před vším tím zmatkem, který jejich smysly musí roztřídit a vyhodnotit, unikají, a hlavně to, že to někdy zkrátka nejde.


středa 26. října 2016

O překládání s překladatelem - Jana Jašová

Čas letí, máme tady zase středu a s ní i další, v pořadí již sedmý díl seriálu O překládání s překladatelem. Tentokrát bych vám ráda představila Janu Jašovou, ženu, která se postarala o překlady jedněch z nejoblíbenějších blogerských knih. Mezi "její" spisovatele patří například Colleen Hoover, Meg Cabot či Wendy Higgins. Já osobně jsem si ji oblíbila zejména díky tomu, že přeložila Mezi dvěma světy, Projekt manželka a HLAVNĚ mou milovanou sérii od Justina Cronina - Přechod. Nedávno vyšel v originále již třetí díl a já se nemohu dočkat, až se mi dostane do rukou. Tato série není v Česku, želbohu, příliš známá a populární, přitom jde o jednu z nejpropracovanějších a nejzajímavěji vymyšlených dystopií, co jsem kdy četla, a která suverénně předčí všechny její slavné kolegyně. Tato kniha kdysi skončila ve výprodejích a levných knihách, tak věřím, že ji spousta z vás má doma, ale z jejího nepřečtení se vymlouvá klasickou větou všech knihomolů - zatím se na ni nedostalo. Věřte, že v tomto případě však pácháte obrovskou chybu. 

To je ode mě už vše a nyní si již přečtěte, co má na srdci Jana Jašová.

Medailonek překladatelky:
Jana Jašová, překladatelka z AJ na volné noze (posledních cca 5 let), předtím jsem pracovala jako redaktorka v několika pražských nakladatelstvích a překládala souběžně s prací. Překládám hlavně beletrii pro Euromedii, Albatros, Ledu, Fortunu, Víkend, Mladou frontu a další.

neděle 23. října 2016

Slepí ptáci - Ursula Poznanski (Beatrice Kaspary #2)

V jednom salcburském kempu je zavražděn nesourodý pár. Muž a žena, kteří na první pohled nemají nic společného. Ji někdo uškrtil, on má u sebe pistoli a v hlavě kulku. Žádné další stopy mimo útržku papíru, který mrtvá žena zřejmě držela v ruce v okamžiku smrti. Zdánlivě jasná situace, ale jde opravdu o mileneckou dvojici zhrzenou láskou? Či snad o náhodné kolemjdoucí, kteří byli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě? Nebo je spojuje něco úplně jiného? Náhoda zavede vyšetřovatelku Beatrice Kasparyovou na Facebook, kde je na stopě potencionální spojitosti mezi obětmi. Skupina milovníků poezie, vedená manželkou váženého profesora germanistiky mimo jiné zajímala i obě oběti záhadné dvojité vraždy. Může to být náhoda, nebo Beatrice kápla na něco většího, než sama tuší? Vedení oddělení je k jejím objevům skeptické, ale ona se rozhodne přesto Facebook držet v hledáčku. Naštěstí má po boku svého parťáka Florina. Nebýt všeho toho napětí kolem vztahů, mohlo by jít o rutinní vyšetřování. 

Slepí ptáci jsou po knize Pět druhým dílem ze série o rakouských vyšetřovatelích Beatrice Kasparyové a Florinu Wenningerovi. Ursula Poznanski jde velice moderně s dobou a náměty jejích detektivek i děl jiných žánrů jsou vždy aktuální, atraktivní a zajímavé. Ani tentokrát nešlápla vedle, když si vzala na paškál nebezpečí nenápadně se skrývající na Facebooku.
pátek 21. října 2016

Vraždy na střední škole - James Patterson & Maxine Paetro (Zpovědi podezřelé #2)

Jako by smrt vlastních rodičů byla málo, Tandy dostává od života další kopanec. Její nejstarší bratr Matthew je opět podezřelý z vraždy. Jeho těhotná přítelkyně je po přiznaném románku s Mattovým vlastním otcem nalezena ve své posteli brutálně pobodána. Mělo by se jednat o zločin z vášně a Matty, slavný fotbalista, si v očích poroty se svými notoricky známými záchvaty vzteku nestojí příliš dobře. Tandy se rozhodne pátrat na vlastní pěst po důkazu o bratrově nevině. Jak je jejím dobrým zvykem, při své detektivní práci narazí na další záhadu, se kterou si policie zjevně neví rady. Někdo bez skrupulí vraždí mladé studentky soukromých středních škol a sama Tandy se začne obávat, že by mohla být další obětí. Strach je však emocí, kterou donedávna neznala, ještě nikdy ji nedokázal zastavit v boji za spravedlnost a ani nyní tomu není jinak.

Tandy už jednou dokázala, že jí to skvěle pálí a má lepší instinkty než zkušení profesionální detektivové. Nyní má na krku další trable v rodině, na níž jí po ztrátě rodičů záleží více než kdy dříve. Na své brášky by nedala dopustit a kdokoli by se postavil mezi ně a šťastný konec, bude hořce litovat. Osud sourozenců Angelových je po smrti Maud a Malcolma nejistý, v područí nenáviděného strýčka, který se těší, jak nemalou pozůstalost zpeněží a za mák ho nezajímá, co s dětmi bude, je navíc ještě nesnesitelnější, než by odpovídalo situaci. Matthew už kvůli pobytu ve vězení není tím okouzlujícím starším vzorovým bráškou, Harry zůstává stejně tajemný a uzavřený jako dříve, a malý silák Hugo, nejcitlivější z rodiny Angelových, naplňuje život sourozenců smíchem a bezelstností.


středa 19. října 2016

O překládání s překladatelem - Jan Kozák

Šestý díl série O překládání s překladatelem a s ním i Jan Kozák. Muž, který se postaral o překlad thrilleru, který mě letos nejvíce potěšil a překvapil. Tvorbu autora určitě plánuji dál sledovat. U nás zatím žádná další kniha Roberta Dugoniho nevyšla, ale v originále již má venku pořádnou řádku titulů. Chovám naději, že další díly přeloží taktéž Jan Kozák, neboť i excelentní převod do češtiny měl svůj podíl na tom, jak moc mě Hrob pohltil.

Medailonek překladatele: 
Narodil jsem se v roce 1970 v Brně a bydlím ve vesnici Tvarožná nedaleko odtud. Jsem absolventem gymnázia na Křenové v Brně a strojní fakulty VUT tamtéž, potom jsem ještě vystudoval jazykovou školu na Vranovské a složil státní zkoušku z anglického jazyka, odkud mé kroky vedly do překladatelských kurzů. Mám rodinu a dvě dospívající děti, dceru a syna. Kromě překládání knih se zajímám o věci tajemné a tajné, o skrytou tvář světa, ve kterém žiji, což je přirozeně široké spektrum zahrnující například alchymii a volnou energii, templáře, stínovou vládu s jejími machinacemi, jevy UFO a bytosti „odjinud“ nebo paleoastronautiku. Moc rád čtu knížky Otomara Dvořáka, kde si bájná minulost našich luhů a hájů podává ruku s přítomností. Vařím asi jako každý druhý mužský, čili jen když chci, a tak možná na to konto mi poslední dobou prošlo rukama pár kuchařek, jedna francouzská, druhá o životě bez pšenice. V poslední době často překládám knihy o zdravém životním stylu a musím říct, že rád, mimo jiné přínosy mě přivedly až ke cvičení jógy. Kromě toho sportuji, ponejvíce jezdím na kole a hraji fotbal. To vše se děje tak nějak v rámci možností, neboť si během roku chtě nechtě vychutnávám slasti a strasti chalupařiny. Můj sen o cestování a poznávání je tedy zatím omezen na dva, tři týdny dovolené v roce, tak se to aspoň snažím dopřávat svým dětem. Ale tím můj život rozhodně nekončí, stále v něm vidím příběh plný možností, příběh s otevřeným koncem…

A teď už k odpovědím Jana Kozáka a k jeho dílu reprezentovanému několika, mnou vybranými knihami.
neděle 16. října 2016

Jestli chceš - Helle Helle

Dva naprosto neznámí lidé se potkají v lese při svém běžeckém tréninku. Jedna zkušená běžkyně a jeden začátečník. Ona má s sebou lahve s vodou a žvýkačky, on jen pár bot, které k sobě nepatří, puchýř na noze a odhodlání začít běhat pravidelně. V lesích se ale stmívá rychleji než obvykle, navíc se zdá, jako by chodili dokolečka a najednou nevědí, kudy se vydat zpět domů. Jsou nuceni přečkat v lese noc. Povídají si, snaží se nezmrznout a noční události je nevyhnutelně sblíží. Co vlastně podniknou, až se rozední?

Zvláštností knihy Jestli chceš je to, že postavy zůstávají prakticky v anonymitě. Známe sice jejich příjmení, ale tím tak zhruba končíme. V průběhu děje se dozvídáme životní příběh ženské protagonistky, muž je však pouze posluchačem. V anotaci se píše, že hrdinové mají společného více, než by čekali, jenže čtenář, který o mužské postavě ví kulové je o toto odhalení ochuzen. Autorka se do knihy evidentně snažila vložit hloubku, z mého pohledu však zoufale selhala. Příběhu chybělo překvapení, uvěřitelnost a co víc, i závěr. Ne vždy je nutno příběh uzavřít, vlastně mám otevřené konce ráda a přijdou mi tak nějak správné. Tady to však působilo násilně utnutě, skoro jako kdyby v mém výtisku na konci chybělo zhruba 50 stránek.

středa 12. října 2016

O překládání s překladatelem - Romana Bičíková

Je tu opět středa a já vám přináším další článek ze série O překládání s překladatelem. 

Většina z vás jistě již slyšela o literárním festivalu Humbook, který se bude konat tuto sobotu v Praze v Holešovicích. Budete se zde moci setkat s několika zahraničními (Ruta Sepetys, Christopher Paolini), i českými autory a zúčastnit se mnoha zajímavých workshopů. Za všechny bych vyzdvihla hlavně "Jak se vaří kniha" a pro mě nejaktuálnější "Překladatelské oříšky". 
Jednou z překladatelek, která bude hovořit o slastech a strastech této opomíjené profese a překážek, které jim staví do cesty jazyková bariéra je Romana Bičíková, která mi před časem laskavě odpověděla na mé otázky.

Medailonek autorky:
Romana Bičíková je tlumočnice a překladatelka na volné noze. Knihy překládá pro nakladatelství CooBoo, Fragment a Host. Jazyky ji bavily odmalička a její práce je pro ni vlastně splněný sen.

Pro více informací o práci a klientech Romany Bičíkové klikněte zde.

Za všechny přeložené knihy má Romana Bičíková na svědomí například Všem klukům, které jsem milovala, První konec, Solitaire, Proč jsme se rozešli či trilogii Delirium a další tvorbu Lauren Oliver. 

No a teď už se ke konkrétním otázkám a odpovědím.
neděle 9. října 2016

Roštěnka - Alice Clayton (Nabíječ #2)

Caroline a Simon jsou nyní nerozlučná dvojka. Božské milování, nekonečné porozumění a samozřejmě cuketová buchta a jablečný koláč, to je jejich recept na štěstí. Kromě společně stráveného času se na jejich životě zatím nic moc nezměnilo. Se vším Simonovým cestováním a Carolininým blázincem v práci, jako by jim na starosti ani nezbýval čas. Jenže i dokonalosti je někdy příliš a pochybnosti, frustrace a neodůvodněná nespokojenost začínají vyvěrat na povrch. Jako by toho bylo málo, Caroline a její kamarádi se ocitají mezi dvěma mlýnskými kameny ohledně vztahu jistého spřáteleného páru. Dokáže tahle Kalifornská šestice vyřešit všechny své problémy a opět se vydat na svou cestu dokonale bezstarostným zbohatlickým životem?

V Roštěnce se vracíme ke Caroline, Simonovi alias Nabíječi, a jejich kamarádům Mimi, Ryanovi, Sophii a Neilovi a jejich prosluněným životům plným vzrušení. Jako by nic nemohlo pokazit sluníčkovou dokonalost jejich životů, snad až na jednu nevěru. Protože by přece bylo až příliš dokonalé, kdyby se daly dohromady tři nejlepší kamarádky s třemi nejlepšími kamarády. Nebo snad ne?

pátek 7. října 2016

Strážní andělé - Zoe Hardwicke

V nemocnici nikdy nic není jen tak a na práci lékařů i sester závisí lidské životy. Jakmile jeden z faktorů selže, do hry přichází zkušenosti, štěstí, pevná ruka, etické cítění i schopnost zachovat chladnou hlavu. Práskání se ve zdravotnictví nenosí, ale co když je v ohrožení nejen reputace celé nemocnice, osobní štěstí a kariéra jednotlivců, ale i pacientovo zdraví? Má vůbec člověk mající v rukou budoucnost ostatních právo rozhodovat o otázkách života a smrti?

Tři zdravotní sestry, tři strážní andělé, všechny stejně oddané a přesto každá jiná. Grace, nejlepší a nejpracovitější sestra na celém oddělení, která svůj život zasvětila práci poté, co se v osobní rovině hluboce zklamala, Joanne, rozverná, ale bohabojná milovnice motorek žijící v odloučení se svým nevěrným manželem a mladičká Cherri, naivní a snící o idylické budoucnosti v náručí bohatého a úspěšného muže.
středa 5. října 2016

O překládání s překladatelem - Zuzana Ľalíková

Přináším vám další článek ze série O překládání s překladatelem. Úvodní slovo k tomuto projektu naleznete zde a odkazy na předcházející rozhovory na konci tohoto článku. 

Tento týden bych vám ráda představila Zuzanu Ľalíkovou, ženu, které jsem asi pět minut poté, co jsme se poznaly řekla, že ji miluji a to zhruba před dvaceti svědky. Myslím, že ji to poznamenalo do konce života. Moji lásku a speciální význam v mém srdci získala za překlad Monumentu 14, jedné z mých vůbec nejoblíbenějších dystopií, které se na trhu objevily. Ale teď už dost o mně a více o Zuzaně.

Medailonek překladatelky
Mezi moje první překladatelské zkušenosti patří překládání povídek a rozhovorů se spisovateli pro web Děti noci zaměřený na paranormální fantastiku, pro nějž dodnes recenzuji knihy a filmy. Pomáhala jsem s  redakcí několika románů v nakladatelství Brokilon, v nakladatelství Epocha vyšlo v mém překladu několik dílů série o Anitě Blakeové, spolupracovala jsem také s nakladatelstvími Fantom Print a Domino. V současnosti překládám pro nakladatelství Baronet.

Zuzana Ľalíková přeložila téměř čtyři desítky románů, z toho zatím rovných třicet pro nakladatelství Baronet. Právě u tohoto nakladatelství vyšly její překlady erotických romancí od Mayi Banksové, postapokalyptické trilogie Monument 14 od Emmy Laybourne nebo urban fantasy Čarodějka stínů od Kalayny Price. Překládala také romány Katy Evans, Mii Sheridan, Kylie Scott a další. Momentálně pracuje na třetím románu ze série Off-Campus od Elle Kennedy.

neděle 2. října 2016

Když slova nestačí...

Když slova nestačí a emoce vás zavalí jako nepovědomá změť podnětů a vzruchů a vy se najednou cítíte jako v cizí zemi, kde toho máte spoustu na srdci, ale nevíte, kde začít a hlavně jste se ještě nenaučili jazyk, kterému by ostatní rozuměli.
Když vám nepolapitelné myšlenky víří hlavou, vy přesně víte, jak se cítíte, jen tento fakt nejste schopni rozumně interpretovat.
Když máte hlavu plnou nápadů, ale ten správný způsob, jak je přivést na svět ne a ne přijít na mysl.
Když nejste schopni zpracovat a sesumírovat své postřehy a dojmy.
Když ani po třech týdnech nedáte dohromady kloudnou větu a ty emoce vás zevnitř neúnavně sžírají a a vy víte, že vás nakonec naprosto převálcují.
Když nad recenzí strávíte tolik hodin, že jste je přestali počítat a přesto na vás z monitoru smutně bliká jen kurzor myši a ubohá hromádka bezvýznamných a prázdných slov.
Když vaše múza zjevně žije v odtoku v koupelně a vy s prvním náznakem celistvé myšlenky vyběhnete ze sprchy s jednou nohou neoholenou.
Když se aktualizace windowsů spustí v tu nejvíc nevhodnou chvíli a vy, než se vám zapne editor, půlku svého velkolepého objevu stihnete zapomenout.
Když máte vztek, že jste přece jen nevzali do ruky tužku a papír a nenapsali si pár poznámek.
Když možná chápete, jak se někdo cítil, ačkoli ho vůbec neznáte.
Když vlastně nevíte, kdo je větší chudák a jestli lze bolest vůbec kvantifikovat.
Když se dokonale neorientujete v reáliích a bojíte se napsat něco specifičtějšího ze strachu, že vás někdo chytne za slovo.
Když tápete ve tmě a nemůže vás vysvobodit nic a nikdo jiný, než další tápající.
Když konečně vylezete ze své slupky, opustíte komfortní zónu a pustíte se do literatury, která pro vás ještě před rokem byla naprosto nemyslitelná.
Když vás jedna kniha dostane tak, jako žádná jiná.
Když si nedovedete vysvětlit co vlastně na vás tak zapůsobilo a víte jen, že se vás příběh dotknul přesně na tom správném místě, o kterém jste ani nevěděli, že ho ve svém srdci a ve své hlavě máte.
Když jsou emoce napsané tak opravdově, že je pro vás nemožné plynule číst dál, ale stejně nemyslitelné je přestat.
Když už nelze hovořit o zvědavosti, ale o prosté fyzické potřebě jít dál a vypít ten hořký pohár až do samého dna.
Když se při čtení rozpadnete na tisíc střepů a bolí vás jen pomyšlení, že je jednou budete muset slepit. A co hůř, budete muset dát ostatním, kteří se na vaše doporučení dostanou do stejné šlamastiky návod, jak se s tím vším taky vyrovnat. 
Když ve finále pláčete, že jste to přece jen nedokázali.
Když váš mozek pracuje rychleji, než prsty na klávesnici a vy se pomalu topíte.
Když už nerozlišujete mezi popisem pocitů vyvolaných knihou a frustrací při jejím recenzování.
Když vám záchranné lano může hodit jen někdo, kdo taky četl Vše, co jsme si nikdy neřekli.
pátek 30. září 2016

Bábovky - Radka Třeštíková

Dvanáct žen a dvanáct samostatných životních příběhů důmyslně propletených stužkou souvislostí. Každá si prožila něco jiného, ale jedno mají společné. Nejsou šťastné a vlastně možná ani nikdy nebyly. Jedinečný román ve kterém se čtenáři dostane uspokojivého pohledu ze všech úhlů a nechává na něm, aby vyhodnotil, na čí straně je právo a pravda. Je milenka ženatého muže za všech okolností mrcha? Je jeho žena vážně taková megera, jak se zdá? Může se nábožensky založená žena smířit s nemanželským potomkem své dcery? Co musí udělat dcera bohatých rodičů, která má vše, na co si vzpomene, ale chybí jí teplá rodičovská náruč, aby si jí konečně všimli?

Hlavní hrdinky Bábovek se na počátku našeho příběhu sice vzájemně neznají, ale jejich životy jsou osudově spojené a na tom nemohou nic změnit. Každá z nich si prošla osobním peklem a vláčí za sebou nějaké tajemství či nešťastnou minulost. Zapomeňte na všechny dystopie a katastrofické romány. Tohle je ta pravá depka. Bolest a životní prohra často ze stránek přímo čiší a nikdo není tak šťastný, jak by okolnosti nasvědčovaly. Žádná z hrdinek není dokonalá a ani jedna z nich mi nijak nepřirostla k srdci. Navzdory tomu, že jejich životní příběhy se liší, jsou vlastně všechny hrdinky naprosto stejné, protože mají příliš málo prostoru na to, aby se nějak zásadně vymezily a aby jejich povaha byla rozebrána do větší hloubky.

středa 28. září 2016

O překládání s překladatelem - Lenka Kapsová

Vítám vás u třetího článku ze série O překládání s překladatelem. Pokud jste na blogu poprvé a jste trošku vykulení, o co jde, úvodní článek  a vysvětlení, proč tato série vůbec vznikla naleznete zde

Vzhledem k nedávné návštěvě Samanthy Shannon v Praze jsem pro dnešek vybrala rozhovor s Lenkou Kapsovou, která se postarala o český překlad Kostičasu a Vidořádu.

Medailonek Lenky Kapsové:
Lenka Kapsová k jazykům tíhla již od raného věku. Jejich studium v České republice i v zahraničí ji nakonec přivedlo k pedagogické profesi a touha po svobodě následně k práci na volné noze. V současné době se věnuje soukromé výuce angličtiny a překladům divadelních her a beletrie.

Z beletristických, blogerům známých děl, je Lenka Kapsová zodpovědná za Kostičas, Vidořád a Kéž je nám odpuštěno. Mimo překladů píše sloupky do rubriky Ztraceni v jazyce sobotní přílohy Lidových novin. V případě zájmu je můžete nalézt zde.


úterý 27. září 2016

Dům žen bez mužů - Karine Lambert

V jednom domě v Paříži stojí dům, kam mají muži vstup zapovězen. Žije zde pět žen, které rezignovaly na lásku a na osoby silnějšího pohlaví obecně a to z nejrůznějších osobních důvodů, prožitků a zkušeností. Nyní ale jedna z nich odjíždí na několik měsíců do Indie a místo ní se do domu přistěhuje Juliette, která mezi současné obyvatelky domu přináší čerstvý vítr. Rychle se s ostatními ženami spřátelí a všechno je jako dřív. Tedy skoro.

Domu žen bez mužů velí Královna, bývalá slavná primabalerína, která celý svůj život zasvětila tanci, úspěchu a pomíjivým známostem. Nyní ale již pouze přežívá a nikdy nevychází z domu. Dále je tu Carla, která se vydává za poznáním do exotické Indie a dočasně přenechává svůj byt mladičké Juliette, trochu oplácanější filmové fanynce, která stále hledá své štěstí a na rozdíl od ostatních obyvatelek to ještě s muži nevzdala. Rosalie, trenérka jógy, pověrčivá esoterička je velice laskavá žena i přese všechno, co ji v životě potkalo. Pak je tu Simone, divoká a nespoutaná milovnice marihuany a hrdá společnice jediného tvora mužského pohlaví, který může překročit práh domu. Guiseppina si také prožila své a její sicilská nátura perfektně doplňuje společenství žen z ostatních pater.


středa 21. září 2016

O překládání s překladatelem - Ondřej Duha


Vítám vás u druhého článku ze série O překládání s překladatelem. Pokud jste na blogu poprvé a jste trošku vykulení, o co jde, úvodní článek naleznete zde

Tato série vznikla na popud mého pocitu ohledně nedoceněnosti záslužné práce překladatelů. Jsou to takoví neviditelní skřítkové, bez nichž by to nešlo, ale jejichž výkon se zpravidla dostane na přetřes pouze v okamžiku, kdy je něco špatně. A to je velká škoda. Oni možná o světla reflektorů nestojí, přesto si myslím, že si za své výkony mnohdy zaslouží více ocenění, než se jim dostává.

Ráda bych vám tímto představila Ondřeje Duhu. Překladatele, který má na svědomí překlady jednoho z mých nejmilejších autorů vůbec. Pravidelní čtenáři už asi tuší, že jde o Jamese Pattersona :) 

Medailonek od překladatele:
"Jmenuji se Ondřej Duha, je mi 45, původní profesí učitel angličtiny, teď překladatel na volné noze. Překládám už přes dvacet let a za tu dobu mi vyšlo skoro 120 knih. Momentálně pracuji pro Alpress, Talpress a BB/art. Dělám hlavně detektivky a thrillery. Mým hlavním autorem je James Patterson, ale z těch známějších jsem přeložil i třináct knih od Clivea Cusslera, historii Pink Floyd od jejich bubeníka Nicka Masona a trilogii z viktoriánské Anglie od Davida Morrella."

Jak můžete sami vidět, Ondřej Duha tvoří skoro stejně rychle, jako sám Patterson. Nejznámější překlad Ondřeje Duhy bude pro blogerský svět (jak ho tak znám) nejspíš první díl série Marie Lu - Mladí vyvolení. 

pátek 16. září 2016

Drahý příteli - Anne-Laure Bondoux a Jean-Claude Mourlevat

Spisovatel Pierre-Marie Sotto dostane poštou tajemnou hnědou obálku. Jelikož mu každou chvíli nějaký začínající autor pošle svůj rukopis, aby ho zhodnotil svým profesionálním okem, automaticky předpokládá, že je to další z těch mnoha případů. Dle svého přesvědčení taková díla nikdy nečte a hodlá i tento rukopis poslat zpět majiteli. Na obálce najde e-mailovou adresu a pošle na ni žádost o adresu korespondenční, aby zásilka doputovala zpět ke svému odesílateli. Aniž by to tušil, zahájí tím jedno z nejzajímavějších on-line přátelství, jaká kdy zažil.

Pierre-Marie byl kdysi velice autorsky aktivní a oceňovaný, nyní je však již stárnoucí, osamělý a vyhořelý spisovatel. Osud mu uštědřil pár facek a z těch posledních se zatím nestačil vzpamatovat. Náhle však do jeho světa vstoupí Adeline Parmelanová, tlustá a lehce zamindrákovaná žena, která na jeho adresu poslala obálku, jejíž obsah by mu měl údajně změnit život. On ale z principu poštu od fanoušků neotevírá a nechce své zásady měnit jen tak pro nic za nic. Co by ho asi tak donutilo udělat výjimku?
středa 14. září 2016

O překládání s překladatelem - Renata Heitelová

Vítám vás u prvního článku ze série O překládání s překladatelem. Pokud jste na blogu poprvé a jste trošku vykulení, o co jde, úvodní článek naleznete zde

Tato série vznikla na popud mého pocitu ohledně nedoceněnosti záslužné práce překladatelů. Jsou to takoví neviditelní skřítkové, bez nichž by to nešlo, ale jejichž výkon se zpravidla dostane na přetřes pouze v okamžiku, kdy je něco špatně. A to je velká škoda. Oni možná o světla reflektorů nestojí, přesto si myslím, že si za své výkony mnohdy zaslouží více ocenění, než se jim dostává.

Ráda bych vám tedy touto cestou představila první překladatelku, kterou jsem oslovila a která mi ochotně poskytla odpovědi na mé zvídavé otázky ohledně její zajímavé práce. 



Renata Heitelová
Medailonek Renaty Heitelové
"Než jsem se dostala k překladům, začínala jsem jako literární recenzentka na webech o sci-fi a fantasy (Děti noci, Sarden a Fantasya). Později jsem pomáhala s korekturami v nakladatelství Triton, následně jsem začala dělat redakci a korekturu beletrie pro nakladatelství Brokilon, Epocha a Baronet."

Mezi nejznámější knihy, které Renata Heitelová přeložila patří série Pátá vlna či knihy Jennifer L. Armentrout. Kompletní výčet přeložených titulů si můžete prohlédnout na obrázku výše.

A teď už k samotnému rozhovoru.

úterý 13. září 2016

O překládání s překladatelem

Pravidelní čtenáři si možná vybavují článek, pojednávající o Nedoceněnosti práce překladatelů, který jsem publikovala začátkem roku. Pokud jste sem však zavítali dnes poprvé, nějakou záhadou vám unikl, nebo vám už paměť neslouží, tak jako zamlada, můžete si ho přečíst zde, aby vám byly jasné mé záměry a všechny souvislosti.

Jelikož nerada mluvím jen tak do větru, bez řádného průzkumu, tak mě na základě tohoto článku a díky diskuzi s vámi, napadlo udělat sérii rozhovorů se samotnými českými překladateli, kteří k danému tématu mají samozřejmě co říci a těžko bychom pro objasnění této problematiky hledali někoho fundovanějšího. 

Oslovila jsem tedy několik z nich a získala pro vás exkluzivní odpovědi na vlastní a jak doufám netradiční otázky, týkající se překladatelské práce, která mimo toho, že je velice opomíjená, je také nesmírně časově i vědomostně náročná. 

pondělí 12. září 2016

Svědectví kostí - Kathy Reichs (Temperance Brennan #18)

Temperance Brenannová se setkává s Hazel "Lucky" Strikeovou, amatérskou vyšetřovatelkou, která je přesvědčena, že částečně přišla na kloub záhadě několik let pohřešované Cory Teagueové. Hazel po letech našla na místě činu diktafon obsahující nahrávku mučené a zjevně trpící dívky. Lucky Strikeová si myslí, že hlas na nahrávce patří právě Coře a že její kosti jsou uloženy v Temperancině laboratoři. Věří, že spojenými silami dovedou dokončit vyšetřování, které bylo před lety uzavřeno s neúspěšným závěrem a vypátrají vraha a násilníka zodpovědného za smrt nevinné  a traumatizované dívky.

Temperance Brennanová je uznávanou antropoložkou, zabývá se identifikací kosterních pozůstatků a řešením zločinů. O pracovní náplň se jí střídavě starají zaměstnavatelé v Charlotte a v Montrealu. Tentokrát má Tempe plné ruce práce v Severní Karolíně a i když se chystala za přítelem Andrewem Ryanem do Kanady, díky svému vrozenému workoholismu a strachu ze závazků svou návštěvu ráda odloží kvůli nově otevřenému případu. Ryan ji totiž požádal o ruku a ona mu stále dluží odpověď.

Právě čtu

právě čtu

Followers

Čtenářský klub - kniha měsíce

Kniha měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

My addictions na Facebooku

Melinda na instagramu

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná čtyřiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na thrillery, detektivky, romány pro ženy, okrajově sci-fi, fantasy Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Oblíbené příspěvky

Goodreads challenge

2016 Reading Challenge

2016 Reading Challenge
Melindaaaa has read 9 books toward her goal of 85 books.
hide

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři

Archiv blogu